Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!“ (Lukáš 9:60 [CzeB21])

Ty pojď rozhlašovat….  Nějak nám utkvěla v hlavách představa, že jít za Ježíšem, nebo ho následovat znamená odejít a pracovat na plný úvazek pro církev – pro Ježíše. Opustit dosavadní práci, opustit své město a vyjít. Kázat a kázat, vyučovat a vyučovat, prorokovat a prorokovat… Někdy to tak může skutečně být, ale ne ve všech případech.

Měl jsem rozhovor s podnikatelem, který se zároveň v jiném městě snaží založit sbor. Moc se mu nedaří ani jedno ani druhé. Pokud skutečně chceme něčeho dosáhnout, musíme se tomu věnovat na sto procent. Musíme tomu podřídit vše. Nejhorší je dělat mnoho věcí najednou. Ke škodě církve musím říci, že se to často od vedoucích církví vyžaduje. Být skvělým duchovním vůdcem, manažerem, účetním, personalistou, ekonomem, stavbyvedoucím…
Buď budu podnikat a zaměstnávat lidi nebo povedu církev. Obojí nejde. Dříve nebo později se to obrátí proti službě, nebo proti podnikání.
To je ale povídání na někdy jindy. Dnes chci jen upozornit na to, že Ježíše můžeme následovat, aniž bychom museli měnit zaměstnání, aniž bychom museli cestovat po republice a dělat evangelizační tažení. Ježíš nám říká, že ho máme následovat a také nám říká, abychom  dělali učedníky. Obojí mohu dělat i ve svém zaměstnání, v podnikání, v domácnosti. Jak? Na začátek stačí, že budu dělat to, co nám říká, že máme dělat. Když jsem podnikatel, budu za své zaměstnance řádně odváděl sociální a zdravotní pojištění, budu řádně a poctivě platit daně. Nebudu si hrát na něco, na co jako podnikatel nemám a budu vůči zaměstnancům pravdivý a jasný. Kde dneska najdete takové podnikatele? Není toto ten nejlepší vzor pro ostatní. Nezazáří takový podnikatel mezi ostatními? Pak může mluvit o Ježíši a bude v tom moc. Lidé to budou brát vážně. Takový může svým vzorem vychovat mnoho učedníků. Nejen jako pracovníky, ale také přivést k Pánu a udělat z nich skvělé a pravdivé následovníky.
Podnikatel, který zaměstnává pracovníky na černo, neplatí daně, dělá ze sebe milionáře a přitom je zadlužený, takový podnikatel, i když je věřící, nemůže zářit mezi ostatními. I kdyby od rána do večera mluvil o Ježíš, nebude to mít moc a váhu. Teď nemyslím, že by chtěl dělat ty věci úmyslně pro zisk, ale třeba ze strachu, že „podnikatelsky“ nepřežije, když bude dělat věci správně. Nebude mít na výplaty, nebude mít na materiál…
A tady se projeví skutečná víra v akci. Buď jen mluvím a vyžaduji po druhých něco, co sám nedělám, nebo uplatňuji slova víry v praktickém životě. (praktikující křesťan)
Stejné to je, když je někdo v domácnosti. Je v tvé domácnosti Boží pokoj? Jsi opravdový, opravdová? Jsou lidé rádi u tebe doma, cítí se tam v bezpečí? Nebo naopak utíkají a je jim nepříjemně?
Možná učíš ve škole. Máš autoritu? Skutečnou autoritu od Boha, nebo si prosazuješ vlastní a vlastní silou? …
Všude  a vždy můžeme následovat Ježíše, rozhlašovat Boží království a dělat učedníky. Nemusíme proto čekat až budeme pro Pána pracovat na plný úvazek, nebo mít nějakou službu v církvi. Nemusíme se nikam stěhovat a cestovat. Stačí svou víru praktikovat ve svém životě, doma, v práci, ve své ulici, ve svém vchodě. To je velké svědectví, které nezůstane bez odezvy. Lidé potřebují viděl obyčejné lidi, kteří žijí Božím způsobem, kteří skutečně žijí a září jako Boží děti.
Pojďme k Pánu a řekněme mu pravdu o tom, jak žijeme a požádejme ho, aby převzal vládu nad našimi životy. Skutečně mu je odevzdejme. Bez něho nebudeme moci žít život, který bude světlem na kopci, který bude solí, protože on je světlo a on je sůl.
Přenechme mu vládu nad životem a postavme se v jeho jménu proti strachu z toho, že budeme skutečně dělat každý den, v každé situaci to, co nám Pán říká.
Nejen, že pak náš život bude samotným svědectví, ale i naše zvěst o Ježíš, o Božím království se tane pravdivou v srdcích lidí kolem nás, protože v nás bude pravda.