Lepší je jedna dlaň plná klidu než dvě hrsti plné námahy a honby za větrem. (Kazatel 4:6 [CzeCSP])

Když jsem včera začal jedním z textů písní, budu dnes pokračovat refrénem z jiné písně. Dnes z písně V dlaních tvých:

Ve dlani tvé jen tvé
umlkly války zlé,
ty dlaně léčí též
rány mé.
Ticho tam krásně zní,
to jsou ty tóny ráje
ve dlaních tvých jen tvých
jen tvých

Co jsou naše války a boje? Ty největší probíhají v nás. Při našem rozhodování. Podle sebe, podle poslušnosti svému egu, nebo v podřízenosti Duchu svatému? Ty největší boje jsou v nás samotných. Tam je veškerá bolest, zranění, tam cítíme útoky. Je to nepřítel uvnitř, ne zvenčí. Situace a lidé kolem nás jsou jen nástrojem k tomu, aby uvnitř nás začal boj s naším egem, naší duší, naší myslí. Nebojujeme proti tělu a krvi, ale o to, jestli odpustíme, nebo ne. Jestli se budeme hádat a obhajovat, nebo budeme mlčet a přenecháme obhajobu Hospodinu. Jestli se zastaneme utlačovaného, nebo se budeme bát. Jestli necháme nad sebou vítězit strach, nebo budeme směle mluvit. Jestli budeme vítězit víra, nebo pochybnost… Jestli Ježíše zapřeme, nebo se k němu přiznáme.
I když to vypadá, že bojujeme s celým světem, tak je to boj jen uvnitř nás samotných.

David píše:  „Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám — už dávno znáš mé úmysly.  Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.  Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš.  Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň.  Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!  (Žalmy 139:2-6 [CzeCSP])

Kde mohu najít pokoj? Jen v Bohu. Tam přichází poznání i síla, smělost. V dlani, která nás přikrývá svou láskou a milostí. Tam utichá náš boj, protože přichází vysvobození naší duši, našemu srdci. Tam jsme ochotni se vzdát pod jeho autoritu, aniž bychom to jako autoritu vnímali, protože jsme přikryti jeho láskou. To přináší pokoj a uzdravení, správná rozhodnutí a změnu směru v našich životech. Nebudeme to chápat a ani nemusíme, tak jako to nechápal David, ale jen to přijímat, nechat se tím zaplavit.
To je ta dlaň plná pokoje, o které píše Kazatel.
Nežijme z toho, co je v naší dlani, ale žijme z Boží dlaně.