Co hledáme? Na tom co hledáme, záleží to, co najdeme. Pokud hledáme dokonalou církev, hledáme nějaký obal, formu. Hledáme dokonalost. Ovšem pokud budeme hledat Pána, pak nezáleží jak dokonalý je obal, v kterým se Pán nachází. Jsme chrámem Božím. Jsme ti, ve kterých přebývá Duch svatý. Církev je ta, kde uprostřed nich je přítomnost Boží. Pak nezáleží na dokonalosti obalu, ale obsahu. A ten je dokonalý, když je přítomný Bůh. Pokud Bohu nevadí, aby byl přítomen v „nedokonalém“ sboru, společenství, církvi. Kdo jsme, že jsme schopni takovou církev odmítat?
Nehledejme církev, hledejme Pána.
Pokud v našem životě je živý Bůh, Duch svatý jedná skrze nás a v nás, není důležité to, co si o nás a našem jednání myslí lidé. Není důležité ani to, co si myslíme my sami. Ani to jak vypadáme, ale jen a jen na tom, co si o nás myslí Duch svatý.
Často nepřítomnost Ducha svatého vede k tomu, abychom ho nahrazovali dokonalým vnějším obalem. Vypadá to jako dokonalé, ale dokonale jen z venčí. Pokud je v hrnku dobrá káva, nemusí mi nikdo na hrnek psát, že tam je káva, protože ji již z dálky ucítím. Pokud ovšem budu chtít lidi přesvědčit, že doma kávu piji (přestože ji doma nemám a ani ji nekupuji), pak vystavím hrnek s nápisem „Na kafe“ tak, aby byl všem hned na očích, i když v tom hrnku nikdy káva nebyla.
Nepíši to proto, aby jsme hned přemýšleli, ve kterém společenství je Pán, a které to jen předstírá ve své formě, ale proto, abychom my sami si dokázali přiznat kde je náš krásně zdobený obal bez obsahu. V jaké oblasti života jsme pokrytci.
Vždy tvrdím, že nezáleží na „teologickém vzdělání“, ale na upřímnosti před Pánem. Na tom, jak ho toužíme hledat a více poznávat. Hledáním děláme dvě věci:
1. přiznáváme, že něco nemáme (Pane, ty víš, že to je jen zvenčí, ale uvnitř mi to…. chybí. Je tam prázdno. Odpusť mi mé pokrytectví.)
2. vyznáváme, že po tom toužíme (Pane, chybí mi tvá přítomnost, tvá proměňující a uzdravující přítomnost právě v této oblasti…… a toužím ji mít)
„… Budeš-li jej hledat celým svým srdcem a celou svou duší, najdeš ho.! (Deuteronomium 4:29 [CzeB21])