Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ⌈z domu svého otce⌉ do země, kterou ti ukážu. (Genesis12:1CzeCSP]) …. A Abram šel tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Cháranu. (Genesis 12:4 [CzeCSP])

Bůh řekl a Abraham šel. Jakou měl Abrahám jistotu, že sebral vše, co měl a vyšel do neznáma. Kde se vzala jeho víra, že k němu mluví Hospodin, Stvořitel nebe a země? Kde se v něm vzala jistota, že Hospodin naplní svá zaslíbení. Jistota, že mu může věřit? Měl k tomu nějaký důvod? Podle Bible ne. Neměl dřívější zkušenost, že Bůh je věrný. Přesto ve víře šel.

Víra je ten nejlehčí způsob, jak můžeme žít. Stačí něčemu věřit. …Bůh dal svého jediného Syna, aby každý kdo v něho uvěří, měl život věčný. Zdá se to jednoduché. Stačí uvěřit. Přesto to tak není. Jsou lidé, kteří rozumem dokáží zdůvodnit spasení. Jsou lidé, kteří přijali skrze historická fakta to, že Ježíš žil, že vstal z mrtvých, ale nejsou schopni věřit. Jsou lidé, kteří všechno chápou, dokonce věřícím závidí jejich víru. Sami však nejsou schopni uvěřit. Nebo jsou schopni věřit všemu, jen ne v Boha a v Ježíše Krista. Mnozí křesťané nad takovými lidmi kroutí hlavou, jako by jejich vlastní víra byla jejich osobní zásluha. Neuvědomují si, že bez Božího zásahu, bez doteku Ducha svatého nejsme schopni uvěřit. Je to dar od Boha.
Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ (Jan 6:65 [CzeB21]) Jako Boží děti žijeme z milosti Boží.
Podobně je to i se životem víry. Pokud ti Bůh, Duch svatý řekne jdi, pak s jeho slovem přichází i jeho víra, která ti dá sílu to uskutečnit, sílu vytrvat i v době, kdy vše křičí, že vyjití bylo tím největším omylem a bláznovstvím.
Pokud však vyjdeš jen proto, že si myslíš, že to Bůh (církev, lidé…) od tebe očekávají, že je to důkaz tvé víry, pak nemáš kde brát sílu. Protože jdeš ve vlastním přesvědčení – ve vlastní víře, která brzy selhává. Proto Ježíš učedníkům říká: „Mějte víru Boží.“ (Marek 11:22 [CzeCSP])
Potřebujeme víru, která je Boží která je od samotného Boha.
Kde ji vzít? Žádat o ni. Vyprošovat chození v jeho víře. Bůh tě nenechá mu sloužit bez toho, aby tě nevybavil vírou od něho. Pokud však chceš o tom, jak a kde budeš Bohu sloužit , rozhodovat sám, budeš sloužit ve vlastní síle a víře. To se dlouho vydržet nedá. Nakonec buď budeš muset kapitulovat, nebo Boží víru a moc nahrazovat zásluhami – zákonictvím, svou dřinou a vlastní frustrací. Budeš udřený, zatrpklý a lidem budeš stále jen přikazovat a upozorňovat je na to, co smí a co nesmí.
Pokud přijmeš víru z Ducha svatého a budeš sloužit pod jeho vedením, pak věř, že i v běžném životě tě bude provázet, nebudeš mít strach ze svých selháním, protože žiješ z milosti. Budeš mít sílu jít dál i ve chvílích, kdy všichni půjdou proti tobě. Budeš se divit, kde se to vše v tobě bere a jak to zvládáš. Budeš vděčný Bohu, budeš ho znát čím dál tím více a prohlubovat s ním svůj vztah. Budeš mít jistotu, že je vždy s tebou a nikdy tě neopustí.
Začneš žít vírou, protože tě bude v tobě provázet jeho víra.