Chodit vírou.
Když mluvíme o chození vírou, napadnou nás velké skutky víry. Obětování Izáka Abrahámem, Mojžíšova hůl, Eliáš …
Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. (Židům 11:6 [CzeCSP])
Je to však jen o těchto velkých skutcích víry? Včera jsme četli, že všechno, VŠECHNO, co není z víry je hřích. Jak se dá žít všechno vírou. Vlastně každodenní život. Abraham uvěřil Bohu, že má vyjít s celou rodinou. Pobral vše, co měl, celou rodinu a vyšel do neznáma. Ano, to je obrovský skutek víry. Pak ale Boha dlouho neslyšel. Prožíval pochod se všemi jeho strastmi, ale držel si to, co mu Bůh řekl.  Nevrátil se při prvních potížích. Držel si to, že když ho Bůh poslal, pak je i sním i ví o jeho cestě vše. Držel se toho, že ho Bůh vede, vždyť nevěděl kam má jít. Nedíval se dozadu, ale šel a žil každý den. Žil život víry. Nejednou na této cestě selhal v jednotlivostech. Chtěl lidsky pomoc Bohu a Boží zaslíbení naplnit lidským způsobem – Hagar a Izmael. Přestože věřil Bohu, měl strach o svůj život a byl ochoten obětovat svoji ženu, aby si ho zachránil (Sára u faraona). Měl obavy z toho, že jeho majetek bude muset přebrat cizí člověk. Přesto dorostl postupně až k tomu, že byl ochoten obětovat svého syna Izáka Bohu.

Vidíme tyto velké skutky víry našich předchůdců. Možná vidíme velké skutky víry u našich současných bratří a sester. Někdy si říkáme, že na toto nemáme. Jindy se je snažíme napodobit a dělat stejné skutky víry jako oni. Ani jedno ani druhé není správné. Ty i já jsme originál. Dostali jsme určitou míru víry, která postupně musí růst tak, jak rostla víra Abrahámova a bratří kolem nás. Mít ihned víru, že bychom fyzické hory přenášeli, pak bychom přestali potřebovat Ducha svatého. Jsme na cestě jako Abrahám a Bůh s námi a na nás pracuje. Někdo jde rychleji, jiný pomaleji. To není důležité a neporovnávejme to. Občas na ní přijdou naše selhání. Občas – často. Bůh Abrahámovi nikdy nevyčetl jeho selhání (Bible ani o tom, jako o selhání nepíše, jen to popisuje jako fakt), ani mu je nikdy nepřipomíná, i když je opakuje. Stejně Bůh jedná na té cestě s námi. Nemusíš se bát, že tě Bůh odvrhne, nebo vezme zpět svá zaslíbení, tvou službu, pro tvé selhání. To dělají lidé, Bůh ne. On nebere to, co ti dal zpět. Neboj se. Naopak tě ještě více skrze to přitahuje k sobě. Dovádí tě k tomu, že najednou zjistíš (ne, že to víš a máš jako informaci, ale prožiješ to ve svém životě), jak moc Boha, Ježíše, Ducha svatého potřebuješ, jak si závislý na jejich vedení každého dne. Nakonec vyroste tvá víra a důvěra natolik, že budeš neustále opřený o ně samotné. Každého dne v každé situaci. To je růst. To je poznávání Boží lásky. To je prohlubování vztahu s Bohem.
To je chození vírou.