Všecko, co není z víry, je hřích. (14. kapitola Římanům)  Silné slovo. Skutečně úplně všechno, co není z víry je hřích? Přemýšlel, přemýšlela jsi o tom? Projdi svůj den a řekni si, co jsi včera (dnes) dělal, dělala z víry a co ne. Co bylo vedeno tvou vírou a co jinými pohnutkami.
No, nakolik jsme byli tedy přes den hříšní?
Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. (1. Janova 3:4 [CzeCSP]) Kolik jsme si za den prosadili vlastní vůle?

Jde to vůbec vše dělat z vírou? Pokud to po nás Pán požaduje, pak ano, jde to. Ne však naší silou. Tak jako nejde z ničeho nic někoho milovat, byť Ježíše, tak potřebujeme dostat a přijmout milost žit vírou. Dělat věci na základě víry v Ježíše.
Jsou věřící, kteří si soucit a lítost zaměnili za lásku. Litují Ježíše, mají s ním soucit, protože trpěl, ale nakonec si dělají prosazují svůj život. Život podle sebe. Jindy vědomí našeho hříchu nás vede k tomu, abychom pracovali a sloužili Bohu mnohem více než jiní, dokonce tak moc, jak to po nás Bůh ani nechce. Zapomněli jsme ale na to, že spasení je z milosti, skrze Boží odpuštění a nedá se odpracovat. Neděláme věci z víry, ale chceme si tím něco zasloužit.  Je i mnoho jiných důvodů, proč věci děláme.

Zkusme začít jen tím, že vše budeme dělat tak, jako bychom to dělali pro Ježíše. Prosme o milost, abychom toto mohli v sobě nést, aby se to stalo naší přirozeností a za milost připomenutí Duchem vždy, když na to začneme zapomínat.
Pokud věříme a i milujeme, určitě nebudeme chtít dělat věci, které by se mu nelíbily nebo by mu dokonce ubližovaly.
Na začátek to úplně stačí.
Víra je dar od Boha. Nedá se koupit, nedá vytvořit, nemůžeme si ji zasloužit. Můžeme ji jenom z milosti přijmout od Boha, můžeme o ni žádat.