Před několika málo dny jsme se Stáňou hovořili o tom, že jak v Čechách tak i na Slovensku roste touha po tom vidět uzdravení, slepých, uzdravení chromých, aby lidé na vozíčku na shromáždeních vstávali a  mrtví byli vzkříšeni. Aby to  bylo tak, jak to Písmo zaslibuje. Zatím všude je jen rozčarování  nad tím, že se to neděje a vše ne spíše jen v oblasti  vyznávání než skutků. Je plno otázek a dohadů proč se to neděje.  Služebníci, kteří mluví a modlí se za uzdravení vidí jen uzdravení několika neduživých, lidí v depresích a velké zázraky jsou jen po skromnu. Často se pak tito služebníci stávají terčem posměchu – kde je ten váš Bůh?

Přemýšlel jsem o Petrovi. Viděl velké zázraky. Chodil po vodě, platil daň mincí, kterou mu přinesla ryba v tlamě,  byl u mnoha vzkříšení a uzdravení. Byl mezi těmi, kteří sami byli nástrojem k uzdravení a vysvobození od démonů. Zažil, jak se mu démoni poddávají. Přesto to  nestačilo k tomu, aby  nezapřel Ježíše.

Nejde ani tak o zázraky, jako o to jestli jsme ochotni i  bez nich sloužit, věřit…. Budu dál ti sloužit a chválit tě Ježíši, i když má rodina  není sapsená, otec se dál opíjí,  manžel je mi  nevěrný a exekuce chodí jedna za druhou.  Přesto dál ti zůstanu věrný,  věrná, protože tě miluji jen tak, protože jsi a zemřel jsi pro mne. Protože není nic lepšího na světě a  ve  vesmíru, než být s tebou v tvé přítomnosti.

Měl jsem několik zvláštních chvil v životě, kdy jsem musel umřít sám sobě. Vzdát se sám sebe. Jedna  byla ve vazbě (vězeni), kdy jsem  najednou volal, že raději budu s ním celý život ve vězení,  než na svobodě bez něho. Další pak, když se mne ptal, zda ho přestanu milovat, když  ne neuzdraví. Tehdy jsem si uvědomil, jak je pro mne důležitý vztah sním. Víc než má svoboda, víc než mé zdraví. Pak přicházely další výzvy. Ohledně služby, zesměšnění … . O co nám jde více? O Ježíše a vztah s ním, nebo své děti, o svou matku, otce, manželku, mažela, o majetek, o službu, o pověst… o sebe?

„Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. Lukáš 14:26 B21.

Možná právě o dobdobí bez zázraků, bez moci nás má přivést k poznání proč a jak milujeme Ježíše. Jestli jsme ochotni se   šeho vzdát i vlastního života. Jestli jsme ochotni sášet i posměch : „Jestli jsi Boží Syn, tak sestup z kříže“….

Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem. Lukáš 14:27 B21.

Až přijde toto zlomení, pak přijde i „ta velká Boží moc“ do našich źivotů.