Když Ježíši dávali otázky, jeho odpovědi byly většinou o něčem jiném, než na co se člověk ptal. Otázky pokládáme z mnoha důvodů. Tak to bylo i s otázkami, které dostával Ježíš. Dostával je , aby ho nachytali na něčem, za co by ho mohli odsoudit. Ptali se ho ze zvědavosti, ale jen z lidské zvědavosti, bez skutečného zájmu, také se ho ptali proto, aby zakryli, nebo omluvili vlastní jednání, ptali se ho, aby mu nepřímo vyčetli jeho jednání. Ptali se ho, aby mohli odsoudit druhé. Ptali se ho, aby ukázali jiným, jak jsou chytří. Ptali se ho proto, aby od něho dostali potvrzení pro své záměry a myšlenky. To jak a jakou otázku pokládáme je takovým ukazatelem toho, co se odehrává uvnitř nás. Ježíš to viděl. Z toho důvodu jeho odpovědi zdánlivě neodpovídaly na otázky lidí. Jeho odpovědi mířily přímo na pohnutky, na skutečný důvod, pro který byla otázka položena. To bylo také často důvodem pohoršení, protože Ježíš tak zjevil, co je uvnitř lidí.
Zaposlouchejme se někdy do otázek a odpovědí lidí. Někdy to vypadá tak, jako by ten, kdo pokládá otázku vůbec neslyšel odpověď. Přestože odpověď dostal a jasnou, stále se ptá na to samé. Proč? Protože chce slyšet jinou odpověď. Má o tom, jak by měla odpověď vypadat, jinou představu. Neptá se proto, aby se něco dověděl, ale aby slyšel člověka říct to, co sám chce slyšet. Pokud to tak není, pak ho odpovědi vlastně ani nezajímají.
Toto je jeden z velkých důvodů, proč lidé neslyší, co jim Pán říká. Ať již skrze Písmo, nebo skrze Ducha svatého, nebo jeho služebníky.
Když jdeme za Pánem s otázkou, zkoumejme proč se ho chceme na to, či ono ptát. Jaký je náš skutečný motiv. Chceme znát odpověď, abychom se skutečně podle ní zařídili? Je naše otázka pokládaná někomu, komu skutečně věříme, že pro nás má jen to nejlepší, je v tom láska k němu? Pokud jdeme s otázkou k Pánu upřímně, dostaneme upřímnou a přímou odpověď. Pokud jdeme z jiného důvodu, pak nikdy nedostaneme odpověď. Ne proto, že nám ji Pán nechce dát, ale z důvodu, že ji neslyšíme, protože jsme chtěli slyšet něco jiného.