Asi před rokem a půl, když jsem kázal v jednom z našich sborů, jsem zmínil 29.verš z třetí kapitoly Markova evangelia. Verš, ve které Ježíš mluví o rouhání se proti Duchu svatému. Mluví o tom, že těm, co to dělají, nebude nikdy odpuštěno. Po shromáždění se jedna sestra ptala, jestli má tedy smysl dále chodit do sboru, když jí nebude nikdy odpuštěno. Neptala se mne, ale jiného kazatele, který tam také ten den byl. Dostala odpověď, že je to trochu jinak, že jedině, kdyby vědomě se zřekla Ježíše. Jedině tím by se rouhala Duchu svatému. Sestra spokojeně odešla. Krátce na to se dostala do velkých sporů se svými sousedy a do sboru přestala chodit.
Jako pastoři a služebníci máme velký soucit s lidmi. Jindy je tento soucit spojený s obavou, aby nám ovečka neodešla ze sboru. Bůh však tento problém nemá. Má soucit mnohem vetší než my, ale není příjemcem lidí. Pro něho A je A a nemusí z něho dělat něco jiného nebo barvit A do růžova.
Přečteme si to, co tomuto výroku předcházelo a ještě verš následující: Přišli do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: “Pomátl se.” Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: “Má Belzebula. V moci vládce démonů vyhání démony!” Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: “Jak může Satan vyhánět Satana? Jeli království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát. Budeli dům proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec. Avšak nikdo nemůže vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá, a teprve pak vyloupí jeho dům. Amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakkoliv by se rouhali. Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. ” Říkali totiž: “Má nečistého ducha. (Marek 3:20-30 CSP)
Byli to příbuzní, kteří se ho chtěli zmocnit, protože si mysleli, že to, co dělá a říká, je z pomatené mysli. Jsou to učitelé zákona, kteří říkají o něm, že má Belzebuba. Poslední verš tohoto oddílu mluví o tom, že o něm říkají “ Má nečistého ducha“.
Na to Ježíš mluví o rouhání se Duchu svatému. Rouhat se znamená vědomě mluvit zle. Ježíš uzdravoval, vymítal, mluvil jinak než učitelé zákona – „mluvil jako ten, kdo má moc“. To vše se neobešlo jistě bez různých hlasitých a divných projevů. Jeho rodina, učitelé zákona, ale i jiní to, co dělal (Ježíš, Duch svatý a Otec jsou jedno), považovali za dílo satana ne Ducha svatého. Když Ježíš odpovídá poslům Jana Křtitele říká: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“ Matouš Proč by se měl někdo pohoršovat nad Ježíšem? Protože ho uzdravil? Protože ho vysvobodil z démomonské moci? Proč? Proto, co mluvil a co se kolem dělo. Protože o sobě mluvil jako o Božím Synu. Nejen mluvil, ale prokazoval to Boží mocí. Byli mezi nimi i ti, kteří místo toho, aby se radovali z toho, že jejich bratr byl uzdraven z ochrnutí, se pohoršovali nad tím, že to Ježíš udělal v sobotu.
Když píšu toto zamyšlení, jde kolem našeho bytu skupinka lidí, kteří byli někde v hospodě a těď posilněni alkoholem jsou slyšel hodně daleko. Když na učedníky sestoupil Duch svatý, Petr upozorňuje ty, kteří se nad nimi pohoršovali, že nejsou opilí, ale jen plní Ducha svatého. Jak se tedy asi naplnění Duchem projevovalo? Nepohoršilo by tě něco takového dnes v církvi?
I dnes jsou lidé, kteří se pohorušují nad tím, jak se který služebník projevuje pod mocí Ducha svatého, místo aby sledovali spíše, co Bůh skrze to dělá. Mají více strach z toho, že shromáždění není spořádané a tak „správně“ vedené, aby se nikdo nepohoršil. Aby nebyla ostuda, aby to bylo přesně podle toho, jak oni to vidí. Pokud to tak není, pak jsou schopni ve všem vidě démonické projevy. Nepřipomíná nám to něco? Dejme si pozor, abychom nebyli jako učitelé zákona z příběhu Ježíše a práci Ducha svatého nenazývali: Má nečistého ducha. Asi bychom zle mluvili o Duchu svatém.
Mnohokrát lidé odchází od Boha právě proto , že Bůh nedělá věci podle jejich představ. Neuzdravil mne teď, nedal mi teď ženu, nezrušil mi exekuci, nepřestala mne bolet hlava, nezačali si mne lidé vážit, nedovolil mi v neděli kázat, neuděli mne pastorem… Odchází protože ve svém srdci a mysli, začali zle myslet, cítit a pak i mluvit o tom, co Bůh dělá a jak to dělá.
Duch svatý však pracuje i skrze mé sourozence. Pokud začnu zle mluvit o jejich projevech, jenich způsobu služby, mohu se dostat do situace, že též začnu zle mluvit proti Duchu svatému. Co já vím, jak chce mé sourozence Bůh používat. Možná právě tak, aby to pohoršilo mojí mysl a vyšlo najevo, co je v mém srdci. Jestli je tam jen zákon nebo jeho láska.
Pokud se ti stalo, že jsi kritizoval, zle mluvil o službě, o projevech někoho jiného (mne se to stalo), pak se nechovej jako ta sestra, která chtěla přestat chodit do sboru, ale přestaň s tím, změň své myšlení v této věci (to je skutečné pokání), požádej o odpuštění. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. 1 Jan 1:9 B21. Pokud ovšem zústáváme v kritice, ve zlém mluvení proti projevům a způsobu služby bratří a sester, pak nám nemůže být odpuštěno, tak jak říká Ježíš. Dostaneme se do situace jako ti, kteří odešli od Boha proto, že nejednal tak, jak si oni představovali.