Ve svém životě jsem položil lidem mnoho otázek. Možná jich byly tisíce. Nevím. Přesto mnohé odpovědi mi nepřinesly očekávaný výsledek. Když se  někoho v cizím městě zeptáte: „Víte, prosím, kde je tady  nádraží?“, můžete dostat jasnou a pravdivou odpověď, která vám však nepomůže : „Ano, vím.“, a dotázaný jde dál.  Stalo se mi to. Když se zeptám, zda můžu zatáhnou za záchranou brzdu ve vlaku, nebo zda můžu přejít přes staveniště, může někdo odpovědět, že můžu. Ano je to pravda, můžu, ale tato odpověď mne neinformuje o následcích, které přijdou, když to udělám. Stejné je to s otázkou: „Mohu sníst tyto houby?“  Odpověď: „Ano, mohu“ . Ale nemusím se dovědět, že jen jednou v životě. Kdybych otázku položil jinak : „Jsou ty houby jedovaté?“, zachránilo by mi to život, nebo ušetřilo pobyt v nemocnici. V Písmu je jeden verš v první Korintským, který říká, že mohu všechno. Pokud se zeptám, jestli mohu všechno, dostanu odpověď ano, ale již se nedovím, že to pokračuje tím, že ne všechno mi prospívá.

I když se při modlitbách ptáme na néjaké věci, měli bychom být hodně konkrétní, abychom dostali hodně konkrétní odpověď, popřípadě hodně konkrétni návod  na řešení situace, věci, vztahu…, na kterou se ptáme. Nebo, abychom dostali vyčerpávajíci odpověď na dotaz ohledně konkrétního verše. Nejlepší je však se modlit, abychom položili Boží otázky, tedy abychom se ptali na to a tak, jak Bůch to sám chce. Pokud se budeme ptát tímto způsobem, pak nám to ušetří mnoho oklik, zklamání, tápání a mnoho nedoruzumění. Především si můžeme být jisti, že dostaneme odpověď, kterou nejvíce pro svů život v dané chvíli potřebujeme.

Požádejme Ducha svatého, aby on sám nám vložil do úst/srdce ty správné otázky. (To se vztahuje k na modlitby).

Pak nám naše otázky budou skrze Boží odpovědi otvírat a ukazovat cestu, po které máme jít, bez zbytečných oklik a  bez toho, abychom se museli vracet a hledat znovu správný směr.