Jsou chvíle, kdy člověk ví, co je dobré, co by měl dělat, ale nemůže se na to soustředit.  Čtete, protože víte, že je dobré každý den číst Písmo, ale zjistíte, že vlastně ani nevíte, co čtete. Když si to uvědomíte, začnete znovu s tím, že teď se na to budete soustředit. Začnete znovu číst a s hrůzou zjistíte, že opět jste myšlenkami někde jinde. U svých starostí, nadějí, radostí. nedokážete svou mysl a celé nitro soustředit na čtení. „Jste mimo“.
Občas to zažívám a asi nejsem úplně sám.
David píše:
Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit! (Žalmy 71:8 [CzeB21])
Ve všech českých překladech a ve slovenském Roháčikově  překladu Bible se píše o „tvé chvále, tvou chválou„.
Ježíš o nás  hovoří takto:  „Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.  Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“
(Jan 4:23-24 [CzeCSP])
Často se nám stává, že MY chceme číst Písmo, že MY cheme chválit, naším tělem. Naše chvála a naše snažení ke čtení a službě je závislé na naši duši a těle. Pokud je naše duše něčím rozhozená, naše tělo unavené, pak máme problém s chválou i se čtením. I učedníci usnuli, když ježíš chtěl, aby se s ním modlili. Pak jim řekl: „… duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“ (Matouš 26:41 [CzeB21])
David to vše znal. Věděl, že potřebuje, aby z jeho úst a srdce vycházela chvála, která je přímo z Ducha svatého. Aby to byla chvála, kterou dává Duch svatý Ježíši.  On mě oslaví (Duch svatý), neboť vám oznámí, co přijme ode mě. (Jan 16:14 [CzeB21])
David volá k Otci, aby to byl on, kdo ho, Davida, naplní chválou k němu samotnému. (budou se klanět v duchu a v pravdě)
Je to Bůh Otec, je to Duch svatý, který oslavuje Ježíše. Taková chvála, taková touha po čtení Písma a službě není závislá na okolnostech, na naší náladě, našich starostech, na počasí… .
Věřím, že když ráno dáme své srdce Bohu k dispozici, aby on skrze něho chválil a oslavil Ježíše Duchem svatým, pak také on nám dá se soustředit po celý den na Boží věci.
Jsou chvíle, kdy nemám čas, být ráno v nějakém ztišení, ale vždy mohu s ním mluvit. „Vidíš, teď jsem zaspal. Zase jsem nevstal, abych byl s tebou. Promiň. Mám však na tebe celý den a toužím v něm být s tebou, ať budu muset dělat cokoli. Připomínej se mi, prosím. Naplňuj mne po celý den chválou k Ježíši, k tobě. Dej ať se mohu radovat a vstoupit do situací a dělat věci, které jsi pro mne připravil, i když teď dobíhám a ujela mi tramvaj a asi přijdu pozdě.“
„Prosím dej, ať i když dnes budu spát, mé tělo, duše, mysl a duch bude tebe vyvyšovat, ať tvá chvále je se mnou i ve spaní…“
Žádej Boha, aby z tebe vycházela jeho chvála, jeho touha, jeho život.
Věř, že v takové dny budeš vědět, jak je ti blízko, budeš vnímat a zažívat jak je tvé srdce plné chvály a žádná situace tě nevyvede z jeho přítomnosti. Budeš soustředěný Bohem na Boha.