Dovedete si představit, kdybychom skutečně měli Pána neustále před svýma očima? Kdyby  nás držel, podpíral a byl po naší pravici.
Slyším ta slova: „To bych neupadl, tak jako teď.“ „To bych snadno přešla přes ty těžkosti, které teďka mám.“ „Určitě bych neonemocněl, protože by byl se mnou.“… Ano, to by bylo skvělé.  Nemyslel jsem ale tímto směrem.
Představme si, že by viděl všechno, co teď dělám. Nebyl bych najednou na rozpacích, nestyděl bych se před ním za své jednání. Neuhýbal bych pohledem, když bych se mi díval do očí? Kolik věcí bych již nedělal, kdyby byl před mýma očima. Zkusme nad tím přemýšlet. Vidět ho, jak stojí před námi a dívá se nám do očí. Přemýšlet nad tím, jestli bychom se za něco styděli? Děláme něco takového? Našlo by se něco? Jak přemýšlím o lidech a věcech, po čem skrytě toužím, jak vidím jiné… Přemýšlejme teď nad tím…………………….

Tak co?

Skutečnost je taková, že i když mu nevidíme do očí, je stále s námi. Možná nás Duch svatý usvědčuje z hříchu, ale přesto nás to nechá chladným, možná se na chvíli zastavíme, ale pak se opět vrátíme k tomu, z čeho jsme byli usvědčováni. Dělali bychom to stejně, kdyby stál Ježíš stále před našima očima? Kdyby jsme fyzickýma očima viděli, že nás vidí? Určitě ne.
Tak proč to děláme, když ho nevidíme. Protože Duch se pro nás stal jen nějakým „pocitem“, „zachvěním“, „husí kůží na těle“. Prožitkem a ještě jen chvilkovým. Pokud by pro nás byl osobou, která v nás přebývá, museli bychom se stydět. Museli bychom už dávno být v pokání a změně.

Před ním není nic neodhaleného v našem životě. On je ten, který stojí před našima očima, který prochází nás samotné skrz na skrz.
Jsme naučeni se přetvařovat. Jinak se chovat před návštěvou, před šéfem, před dětmi, před tchyní, před pastorem a jinak se chováme, když jsme sami, bez toho, že nás někdo vidí.
On ví, jací jsme pod maskou. Nemusíme se před ním přetvařovat, ale naopak přiznat sami sebe. Pak s pohledem před sebe , s pohledem upřeným na něho, začít žít jeho život a skončit s tím svým. Pokud si ho budeme stále stavět před své oči, nesejdeme z cesty.
Stavět před oči si však můžeme osobu, ne pocit.