Jedna z věcí, která nám brání být jedné mysli, jednoho srdce se svými sourozenci v Kristu, je nustálá nedůvěra v druhé. Nedokážeme důvěřovat. Být jednoho srdce a jedné mysli vyžaduje plnou důvěru. Nebo spíše naopak v jednotě srdce neexistuje nedůvěra. Není tam pro ni místo. Buď je jednota, nebo je nedůvěra. Když se Ježíš modlil za naši jednotu, modlil se, abychom byli jedno jako je jedno On se svým Otcem. Tedy v plné důvěře. Ježíš ví, co chce dělat Otec a chce to dělet také on. Tak je to s jejich myšlením, vůlí, jejich konáním, jejich pocity… Boží dílo je jednotné dílo Otce, Ježíše a Ducha svatého.

Ježíš se modlí za to, abychom i my mohli stejně pracovat na jeho díle. Jde nám příkladem. Svěří sám sebe, jako bezrané dítě, do rukou nedokonalých lidí. Josefa a Marie. To je důvěra. Svěřuje nám správu nad zemí. Přestože ví, že padáme, přestože zná naše zlá srdce, přestože ví, že bez jeho moci a záchrany  nejsme schopni naplnit jeho posláni, které  nám lidem dal. Důvěra.

Modlí se také za to, abychom byli jedno s ním a s Otcem, abychom byli v jednotě všichni společně. Abychom  byli společne v Otci (Ježíši, Duchu svatém). Proč? Protože ví, že jen tak můžeme zažívat skutečnou jednotu  mezi sebou jako sourozenci v Kristu. Ví, že jsme plní zranění, které jsme si přivodili sami navzájem. Ví, že pro mnohá zklamání nejsme schopni důvěřovat jeden druhému. Můžeme však důvěřovat někomu, kdo nás nikdy nezklamal, ale naopak pro nás i položil život. Jemu samotnému. Pokud mu budeme důvěřovat, pak důvěřujme i tomu, že tak, jak jedná s námi, tedy, že nás proměňuje ke svému obrazu, že i vše, tedy i  naše chyby obrací k  našemu dobru, že přesně tak jedná i s našimi sourozenci, kteří zase nejsou schopni důvěřovat nám.

Pokud se začnu spoléhat na Krista, pak nemusím mít strach spolupracovat a sjednotit se s ostatními, které také on vede a jedná s nimi, jako jedná s námi. Důvěra a jednota mezi křesťany začíná s plnou důvěrou a jednotou s Ježíšem Kristem.