Tento týden jsem měl společné setkání s lidmi, kteří by chtěli řešit situaci v jedné obci. Jedná se o problémy s romskou osadou. Seděl jsem a poslouchal, jak lidé mluví. Každému o něco šlo. Byly tam osobní zájmy, zájmy většinové společnosti, zájmy státu, zájmy neziskových organizací. Každý tam měl nějaký důvod, proč je zapojený do práce v osadě a u každého byl ten důvod jiný. Obecně to  nazvali řešením situace v osadě. Na jedné věci se však shodli. Nic za mnoho let  nevyřešili a situace je podle nich stále stejná. Chyběl mi tam jeden podstatný názor a zájem. A to těch, kterých se to týká.  Lidí z osady. Večer jsem si v hlavě znovu promítal celé jednání. Uvědomil jsem si, jak je to podobné s námi v církvi. Jak každý z nás máme svůj zájem v církvi. Co by se mělo dělat a jak, koho  nechat sloužit a jak a kdy. Kdo povede to či ono. Kolik peněz dáme na to a to. Jakou kdo bude mít výplatu. Co člověk, co rodina, co rodinný církevní klan, to jiný zájem. I výsledek je pak stejný jako při našem jednání o osadě. Shodneme se na tom, že chceme něco řešit, že se musí něco změnit, ale nic se nevyřešilo a  nic se nezměnilo. (Znám případ, kdy se deset let jen mluvilo o tom jakou  barvou se vymaluje modlitebna, než se skutečně vymalovala.)

I když mluvíme o tom, že nám jde o církev, o Boží věci, přesto v našich jednáních se vytrácí to, o co skutečně jde.   „Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné.“ Skutky 4:32 B21 . Jinými slovy neměl nikdo svůj vlastní zájem, ale byli jednotní. V čem byli jednotní? V tom, o co jde hlavně samotnému Ježíši: „Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě. Jan 17:20‭-‬23 B21″.

Naše zájmy nás rozdělují. JEHO nás uvádí do jednoty. Potřebuje si nechat Duchem svatým zjevit pravdu o našem prospěchářství, o tom, jak jsme si zaměnili své touhy za jeho…. . Pak se vrátit ke společnému hledání jednoty s našimi sourozenci a s ním samotným. On je naší hlavou.