Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.  Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.  Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,  ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“
(Žalmy 12:2-5 [CzeCEP])

Zaručeně vím, že ty víš o kom jsou tyto verše. Dokonce si dokáži představit, že před sebou vidíš konkrétní obličeje. A dokonce ti budu i věřit, kdybys mi řekl, že ty obličeje vídáš ve svém sboru, církvi. Věřím ti. Mám ale otázku: a co v zrcadle? Tam ten obličej nevidíš?
Se zbožným je konec, berou za své věrní… Proč? Protože jiní mají obojaké srdce? Nebo proto, že z nás se stávají postupně ti, kteří mluví lži, zastírají pravdu, mluví, ale v srdci mají vlastní zájem. Podívejme se do zrcadla a buďme upřímní. Kolikrát lidem a to i svým bratřím a sestrám neříkáme pravdu. Nějak tu pravdu pokroutíme, “ abychom“ nemuseli přiznat, že nám není zrovna moc dobře, že nejsme zrovna šťastní, že jsme něco ve svém životě a vztazích „podělali“. Raději to „nějak hezky“ zabalíme, abychom na otázku odpověděli, ale abychom nemuseli mluvit o pravém stavu věcí. Kolikrát mluvíme s někým jen proto, abychom od něho něco získali, ale jinak bychom o něj neprojevili zájem. Kolikrát mluvíme pěkné věci o někom, nebo někomu, ale v srdci máme něco jiného. A úsměvy, které rozdáváme? Nakolik jsou upřímné?
Když takto jednáme s lidmi, jak potom jednáme s Bohem? Jako by byl daleko, jako by nevěděl, co je skutečně v našem srdci a pro co věci děláme a proč říkáme krásná slova.
Nepatříme mezi ty, kteří si myslí, „že to ukecají“? Lidi možná ukecáme, ale Boha nikdy. Směje se nám. Nejen se směje, ale zlobí se na to, jak nakládáme se svým srdcem.
Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. (Skutky 2:46 [CzeB21]) Co se pak stalo? „Pán k nim pak denně přidával další zachráněné. (verš 47)
Jak myslíme o lidech a jak o nich v srdci přemýšlíme? Bůh miluje přímé a nemá v lásce obojaká srdce.
Vždyť Hospodin Bůh je slunce i štít! Milost i slávu dává Hospodin, neupře žádné dobro upřímným. Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž v tobě skládá důvěru! (Žalmy 84:12 [CzeB21])
Poctivým lidem světlo vychází, radost je dána upřímným. (Žalmy 97:11 [CzeB21])
Když mi není příliš do radosti, začnu přemýšlet  o sobě, jestli jsem byl vůči sobě, lidem a především Bohu zcela upřímný. Pokud to změním, vrátí se i radost do mého života. Je to zvláštní, protože si myslíme, že když budeme upřímní, že  z toho vzejde opak. Tak raději mluvíme vyhýbavě, mlžíme (lžeme) před přáteli a sourozenci v Kristu a později se do toho dostaneme tak, že začneme být neupřímní i před Bohem. Zastavme to a vraťme si radost. Mluvme, jednejme a mějme k sobě navzájem upřímný a radostný postoj, ať již spolu sloužíme, jíme, nebo se jen občas potkáváme.
Jen tak na konec: „Chceš znát Boží tajemství?“ Hospodin s upřímnými totiž sdílí svá tajemství. (CzeB21 Přísloví 3:32)