Co si pomyslíš, když ti někdo řekne slovo rajče. Možná na něho dostaneš chuť, možná se zašklebíš, protože ti nechutná, možná, že nebudeš chápat, proč ti to někdo říká. Možná, že to v tobě něco vyvolá nějaký pocit, ale nezmění tě to. Neusvědčí tě to.
Četl jsem o jedné Boží služebnici, že Bůh skrze ní jednal a byl přítomen takovou mocí, že by jí stačilo říct cokoli, například rajče a lidé kolem ní byli usvědčováni z hříšnosti před Bohem. Začali dělat pokání ve svých životech. Nevím, zda to byla pravda, ale vím, že obrácení, usvědčení, proměna našeho srdce a mysli není z našich slov, ani ze sebelépe předneseného a připraveného kázání, ani z profesionálně provedené pastorace nebo poradenství, ale je z Boží moci. Je to práce Ducha svatého. Nemusíš být skvělý řečník, nemusíš mít poznání o tom, jak si máš připravit kázání, nemusíš umět řecky a hebrejsky, nemusíš se cítit dokonalým služebníkem, aby Bůh skrze tebe měnil lidi, přiváděl je k sobě. Stačí, že budeš chodit s Bohem v sobě. Stejně nemusíš být skvělý hudebník nebo zpěvák, aby jsi zasahoval lidi a „přiváděl je do Boží přítomnosti“. Stačí, když skrze tebe bude zpívat sám Bůh. Můžeš být dokonalý muzikant, nebo zpěvák, kazatel, který umí kázat, pastorační pracovník, který přesně ví, co má dělat a kdy co říct a přesto se s člověkem nic nestane. Možná budeme cítit pomazání z některé chvály, protože na ní spočívá pomazání Ducha svatého, ale při další už ne. Pak opět ano a pak zase několikrát ne. Proč? Protože ČLOVĚK zpívá pomazanou píseň. Pokud pak zpívá chválu, která nebyla napsaná pod mocí Ducha, není cítit pomazání. Změní se to jenom tehdy, když každou chválu, bude z tebe ZPÍVAT BŮH v tobě. To je ta moc. Pak stačí si jen vyprávět s lidmi kolem tebe a Bůh bude jednat. Pak slova, která budeš říkat, i když to bude například jen rajče, nebo citron bude doprovázet Boží moc, která bude jednat. Proč? Protože to neříkáš ty, ale Bůh. To slovo není již lidské, ale Boží. A to má moc měnit, bořit, sázet, budovat, povzbudit, vysvobodit…
Je dobré být dobrým hudebníkem a zpěvákem, být skvělým řečníkem/kazatelem, je dobré mít vzdělání k pastoraci, ale bez Boží moci je to k ničemu. Je slovo bez života a nevede to k věčnému životu, ani ke skutečné oslavě Boha.
Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali.  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“
(Jan 4:23-24 [CzeB21])
Ve většině překladů je napsané „musí“ ho uctívat/klanět se… . Musí. Ne můžou apod,., ale musí. No, nemusí, ale pak se to stane pouze náboženstvím, něčím v čem není moc a život.
Nejde jen o uctívání, ale o vše, co děláme a žijeme. Usilujme o Boží přítomnost v nás a pak třeba řekneme „rajče“ a …