Včera jsem hodně cestoval. Od brzkého rány do večera. Během té doby jsem mohl mluvit s několika lidmi. Měli jedno společné. Prožívali v posledních několika dnech, nebo týdnech velké tlaky jak ze svého okolí, tak uvnitř sebe samotných. Všiml jsem si za roky služby Pánu, že existují téměř pravidelně tyto vlny tlaků a útoků na Boží děti. Jde to napříč církvemi a denominacemi. Také jsme si všiml, že tento tlak vždy předchází duchovní změně mezi Božím lidem. Vždy před dalším krokem církve blíže k Bohu, k jeho moci.
To, co mne povzbudilo bylo, že Boží děti si to uvědomují a nepanikaří a nestěžují si na to, jak v předchozí dobách. Jsou více vyzbrojeni, více vnímaví na to, co Pán chce dělat.
Všude vidím, jak Duch boží jedná se svým lidem. I tam, kde člověk nepředpokládal, že se může stát změna vidím, že lidé jsou formovaní Bohem k větší závislosti na něm, na jeho Duchu. Někdy hodně tvrdým způsobem, ale jsou. I sebetvrdší formování je lepší než žádné, protože vede k pokání a pokání k věčnému životu a zjevení Boží slávy a je důkazem jeho lásky k nám. On nad svými dětmi neláme hůl, ale vždy je z lásky vychovává. Je věrný tomu, co nám zaslíbil ve svém Slovu: A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, kdo vás povolává; on to také učiní.
(1. Tessalonicenským 5:23-24 [CzeCSP])
Tím, že Bůh začal jednat v poslední době i s vlažnými, tvrdými, probouzet spící a třepat s církevními hradbami předsudků, zaslepeností, zahleděním se do sebe a ořezávat naše srdce, mě dává naději na příští dny. Vidím, jak se mnohé kameny v nás a kolem nás proměňují na život.
To, jak to dělá, začínají více zářit Boží děti. Čím více září, tím jsou více terči pro toho zlého, který útočí. Čím více útočí, přichází více moci a svatosti. Haleluja.
Nemusíme se sami obhajovat a bojovat z vlastních sil. Bůh to dělá sám. Věřím, že Boží děti budou čím dál více svítit a zjevovat se skrze ně Boží sláva a moc. Vidím, jak Bůh dává moudrost těm, kteří jsou pohrdání lidmi pro nevzdělanost. Jak se oslavuje na těch, kteří jsou odmítáni a jak pracuje s těmi, kteří si přisvojili právo jako jediní všechno vědět a rozhodovat. Jak potírá pýchu a ješitnost, jak jedná se závistivými a nepřejícími srdci. Píši ne o lidech ve světě, ale o idech v církvi.
Nevím, jak je to jinde ve světě, ale vnímám , že se u nás (ČR a SR) začíná pozvedávat vlna Boží moci. Vlna, která bude pozvedávat jeho lid. Někdy jen tak, jindy to bude tvrdé, ale Bůh chce, aby jsme všichni na té vlně byli a nechali se jí nést. Neboj se naskočit na tuto vlnu. Nevzpírej se Duchu svatému, když s tebou začne jednat. Raduj se, vyhlížej, očekávej. Bůh s tebou neskončil, naopak. Začíná přicházet s novými věcmi pro svou církev, s obživením toho, co umíralo, posilněním toho, co ochablo, rozhořením toho, co jen doutnalo, potěšit všechny truchlící; zajistit pro truchlící na Sijónu, aby jim byla dána čelenka místo popela, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha malomyslnosti. Budou nazváni: Duby spravedlnosti, setba Hospodinova, aby byl oslaven.
(Izaiáš 61:2-3 [CzeCSP])
