Všimli jste si, jak často si lidé nerozumí? Zvláště pak tehdy, jedná-li se o budoucnost.  Stává se mi, že mluvím s lidmi o konkrétních věcech, které nás čekají, které musíme udělat, o jistotě a zabezpečení budoucích věcí. Ujišťuji se, že si rozumíme. Dokonce nejen, že si rozumíme, ale souhlasíme a sjednotíme se. Často lidé přinesou vlastní příklad nebo nápad. To je dopoledne. Pak se rozejdeme a večer zjistím, že jsou úplně mimo porozumění věci, plní obav z budoucnosti, strachu z toho, že neví, co je čeká apod. Jako by hned po tom, co jsem se s nimi rozešel, přišel někdo, kdo všechno převrátí, zastíní mysl a sebere všechny argumenty. Někdy se to stává během týdne, jindy se to stane během jednoho dne nebo hodiny. Je to zvláštní. Říkám si, kde dělám chybu. Hledám ji i v rychlosti dnešní doby, roztržitosti dnešní doby, ale zjistil jsem, že to bylo i za doby, kdy ježíš chodil po této zemi.
Když seděl na Olivové hoře, v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku?“ (Matouš 24:3 [CzeCSP]) Učedníci věděli, že Ježíš musí odejít. To vyplývá z jejich otázky … jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku? Přesto za několik málo dní na vše zapomněli.
To mne uklidnilo v tom, že s tím stejně nemohu moc dělat. Musím čekat, až lidé věci sami prožijí z Ducha svatého. Až dostanou potvrzení z Ducha svatého. Jinak přichází ten zlý se svým strachem, který hned zastíní a odstrčí do pozadí všechno, o čem jsme mluvili. Na místo pak dosadí pochybnosti, které člověka přivedou na úplně jinou „kolej“. Člověk se začne chovat a přemýšlet úplně jinak, než jsme spolu mluvili. Naše myls a fantazie je tím, kde se začnou odehrávat katastrofické scénáře, obrazy pochybností  a je vytvořený úplně jiný obraz, který vůbec neodpovídá tomu, o čem jsme spolu předtím mluvili. Zasetý strach vytvoří svůj lživý obraz. Ďábel vždycky použije všechny naše špatné zkušenosti a připomene všechna zastrašující slova a zprávy.
Snad jedinou obranou proti tomu je stále ubezpečovat, znovu vysvětlovat. Za hodinu, den, týden si ověřit, jestli stále je člověk v obraze, nebo mu ho zlý nějak pokřivil. Pokud ano, znovu ubezpečovat, vysvětlovat a modlit se za svobodu mysli a její podřízenosti pod mysl Kristovu.
V duchovní skutečnosti je to o tom, že v takových chvílích přestaneme důvěřovat Bohu. Zaměříme se na člověka. Lidé nás často zklamou a ubližují, lžou, a proto má ďábel z čeho vybírat, když  nám vkládá pochybnosti a strach. Když však vše v důvěře odevzdáme Bohu, protože známe velikost jeho lásky k nám, pak strach a pochybnost nemá místo. V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach ⌈působí muka⌉, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1. Janova 4:18 [CzeCSP])