Vše co děláme, bychom nejen měli umět, ale také mít kapacitu na to, to pokrýt duchovně. Co to znamená. Například pokud jsem sám a zaseji si velký lán mrkve a přitom dojíždím daleko do práce, pravděpodobně se mi stane, že mi mrkev nevyroste, nebo vyroste jen na malém kousku a vše ostatní zajde pod plevelem nebo zakrní, protože jsem neměl dost času na její roztřídění, okopání, odplevelení. Setba i má práce vyjde na zmar. Proč? Protože jsem si nespočítal náklad.  Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?  Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.  ‚To je ten člověk‘, řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘
(Lukáš 14:28-30 [CzeCEP])
Co je naší věží a co nákladem na ni? Naší věží je sklizená mrkev a naším nákladem na ni je náš čas na protrhávání, okopávání, sklízení. Pokud si špatně spočítám čas, pak nebudu mít dostatek času na veškerou práci a pak jsou pouze dvě možnosti:
1. každou práci „odflinknu“, jinak bych nestačil vše obhospodařit a výsledkem je velmi nízká úroda (kvalita práce a kvalita výsledku), nízký výtěžek apod., nebo
2. pokud nebudu chtít pracovat povrchně, pak se zaměřím na mnohem menší část pole než jsem původně zasel, ostatní nechám na zmar (postavím jen první patro věže …).

Stejné je to se službou v církvi nebo v křesťanské organizaci. Aby naše služba měla smysl, musí být plná Ducha, i když se jedná o sociální, nebo jinou pomoc (Diakoni v prvotní církvi, na které se mnoho křesťanské sociální práce odvolává, byli lidé svatí a plní Ducha svatého). Někdy tomu říkáme „duchovní pokrytí“. Já to přirovnávám k balónu. Ideální stav je když balón-látka a ostatní materiál, ze kterého je balón sestrojen (služba) je plně nafoukaný vzduchem (Duchem svatým). Pak plní svoji funkci. Problém nastane, když balón, který je téměř plný vzduchu a začíná se zvedat, někdo náhle rozšíří, zvětší jeho kapacitu – přišije další díl, aby ho zvětšil (přidá další službu, další aktivitu…). V takové chvíli balón opět zplihle klesne k zemi, protože nemá na tak velký objem najednou dostatek vzduchu a dál neplní svou funkci. Pokud se to stále opakuje, nebo neustále se přidává různá sociální služba a aktivity bez přidání služby plné Ducha svatého, pak se nikdy balón nevznese k nebi, tam kam patří a pro co byl určen. Bude neustále na zemi. Stane se světskou službou, která církvi bere čas, energii a peníze. Stane se pouze prací za peníze, nebo suchou, i když velmi odbornou službou bez života.
Navíc, jak se píše v Písmu, se stane mnohým pro smích a jiné pohorší, zvláště, když o ni budeme hovoříme, že ji děláme ve jménu Ježíše a přitom nebude plná Ducha svatého.
Spočítat si náklad platí i pro naší osobní službu. Pokud si toho nabereme hodně, tolik, že nám služba a starosti seberou čas být v přítomnosti Ducha svatého a udržovat tento vztah, nespočítali jsme si náklad a naše služba bude nakonec nemastná neslaná – bez moci, bez radosti, bez života, nebo ji nedokončíme.
Budeme jako zplihlý balón. Balón však patří na nebe, jako my, Boží děti.