Možná očekáváš, že uslyšíš něco o posledních slovech Ježíšových nebo některého ze služebníků. Ne, neuslyšíš.
Já mám dnes na mysli a na srdci naše poslední slova. Slova, která musíme za každou cenu říct. Slova, která jsou tečkou za rozhovorem, za poradou, za „výměnou názorů“, za manželským soupeřením. Říkáme tomu „mít poslední slovo“. Chtěl jsem napsat: „prosadit za každou cenu svoje“, ale nebylo by to úplně ono. Ne vždy si prosadíme to, o čem mluvíme, ale přesto musíme k tomu, či onomu říct poslední slovo – chceme to být my, kdo to ukončíme, uzavřeme.
Představme si, že se sejdou dva lidé, kteří chtějí mít vždy poslední slovo. Pak je to nejen nekonečný rozhovor, ale postupně nabírá na síle a často končí v hádkou. Když to posloucháte, musíte si říkat : „O co tu vlastně jde?“
Nebo když skončí nějaká porada, vše je dohodnuté a lidé se začnou rozcházet, vždy jeden a ten samý člověk nakonec ještě řekne slovo, které vše shodí. Slovo, které bylo zbytečné a mnohým to zkazí náladu. Říkáte si: „Co to bylo?“ Možná znáte někoho takového, nebo se v tom sami poznáváte.
Mnoho z těch, kteří to dělají, se odvolávají na obhajobu pravdy. Vždyť přece mám pravdu. To však dělá i druhá strana. Nebo se hájí tím, že přece oni nejlépe ví… , nejčastěji pak slovy typu „přece jsme jim to musel říct“, nebo „někdo mu to musel říct“.
Chci ti tedy i já říct, že zde nejde ani o pravdu, ani o to něco udělat nejlépe, ani o pomoc, ale jen a jen prosazení sebe. Pravda nepotřebuje mít poslední slovo, ona vždy dříve nebo později vyjde najevo. Lidské ego však poslední slovo potřebuje. Lidská duše potřebuje nakonec přidat nějakou poznámku, která popudí druhé (a just). Tělesnost si tím přidává na důležitosti (To jsem mu /jí/ to zase nandal /nandala/.)
Míra známosti Boží, přítomnosti Ducha svatého v nás a proměna do podoby Ježíše, se dá měřit podle naší tichosti.
Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti. (Jakub 3:13 [CzeCSP])
Pánův otrok se nemá hádat, nýbrž má být přívětivý ke všem, schopný učit, má být trpělivý a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy,
(2. Timoteovi 2:24-25 [CzeCSP])
Možná je to tím, že musíš mít vždy poslední slovo, že se kolem tebe lidé neobrací ke Kristu, možná právě proto, se v tvém domě neusídlil pokoj, nebo ztrácíš přátele. Možná proto se cítíš sám, sama. Možná proto se cítíš pořád unavený a unavená. Ježíš ti říká: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. (Matouš 11:29 [CzeCSP])
Vzdej se svého posledního slova. Nauč se v tichosti mlčet a uvidíš a zažiješ požehnání, která jsi doposud nezažil, nezažila. Staneš se svědectvím a požehnáním pro druhé.
Stačí se jen vzdát posledního slova a tiše mlčet.
