Když se zamyslím nad tím, jak vypadaly první církve a jaké měly možnosti, musím se radovat z toho, že žiji dnes. Máme na rozdíl od nich vše. Máme ucelené Písmo, máme svědectví o prvotní historii církve a mocných skutcích prvních křesťanů, máme techniku, která umožňuje rychlý přenos informací do celého světa, máme dopravní prostředky a komunikace, které nám umožňují se rychle přepravovat, máme techniku, díky které můžeme oslovit mnohatisícový dav lidí a přitom nepřijít o hlasivky. Máme hlučné chvály. Máme všechno, co potřebujeme. Jedno nám však chybí (aspoň u nás ve střední Evropě) – mocné skutky víry.
Dnešní křesťan zná téměř všechny příběhy z Bible, ví jak jsou v ní řazeny jednotlivé knihy, má přečtenou spoustu knih a rozborů Písma. Zná techniky evangelizace, techniku pastorace, ví jak nejlépe vyučovat, má vše rozdělené podle cílových skupin, má dobrou strukturu církve, jsou mu dostupné všechny informace o tom, kde a jakou aktivitu církve dělají. Může navštívit stovky konferencí ročně. Má nejrůznější týmy pro nejrůznější aktivity. Má mnoho vedoucích. Má vše. Jen Boží moc ne. Boží moc k uzdravení, osvobození… Není mnoho svědectví vzkříšení z mrtvých (v Česku a na Slovensku jsem o žádném zatím neslyšel). Nějak to vypadá, že tlačíme káru vlastní silou.
Církev je plná přikrytého hříchu, plná nemocných, svázaných a posedlých, kteří znají Písmo, jsou na každé aktivitě, touží po uzdravení a vysvobození, ale …
Co takhle všechny ty aktivity opustit, přestat vést lidi k „technické“ znalosti Písma, principů a technik. Začít je vést do osobního vztahu s Pánem, vkládat na ně ruce, křtít je Duchem svatým, předávat oheň. Sedět u Ježíšových nohou, být plní touhy splnit každé jeho slovo a přání z lásky k němu. Někdy nabývám dojmu, že veškerá ta aktivita je takovým zastřeným a osobně nepřiznaným alibismem a náhražkou za chybějící Boží moc a lásku mezi námi. Alibismus typu: „Pane, vždyť mi ti přece tak moc sloužíme.“

Právě tebe a mne chce Bůh použít ke zjevení své slávy. Použít k záchraně těch, kteří jsou svázáni a nemocní, kteří trpí pod mocí hříchu. Věřím, že tě Bůh volá před svůj trůn, aby tě pak poslal jako svého zmocněnce tady na zemi. Neboj se mu říct: „Ano Tatínku. Půjdu.“ A vyjít. On ti přidá vše, co budeš potřebovat.