V posledních dvou dnech jsem měl tu milost, že jsem mohl dělat několik oficiálních rozhovorů s našimi mladšími kolegy. Tyto rozhovory měly zhodnotit jejich duchovní vývoj za poslední rok. Pro takový rozhovor jsme dostali vypracované otázky, na které jsme společně s nimi odpovídali. Jedna z nich se zabývala nácviky a disciplínami, které mají pomoci k prohloubení vztahu s Bohem.
Když jsem si tuto formulaci několikrát přečetl, uviděl jsem problém církve. Zabýváme se disciplínami a nácviky, principy a technikami místo, abychom byli s jednoduše s Bohem.
To je to , o čem mluví Ježíš, když říká, že nepřišel zrušit Zákon, ale naplnit. O co jde Bohu? O naši spásu, o vztah s námi a naši oddanost jemu a důvěru v něj. Co může více toto naplnit, než neustálý vztah s ním samotným. Spojení našeho ducha s Duchem svatým. Jeho živé slovo (Ducha svatého v nás) v našich ústech. Jeho přítomnost v nás samotných. Co může být více intimnější?
Snad deset minut, nebo hodina modliteb podle připraveného seznamu, stále se opakující slova proseb? Pravidelná „duchovní“ cvičení  a duchovní výjezdy? Co je bližší, volat někomu třikrát denně telefonem, nebo s ním trávit společně celé dny, celý život. Pak se  nemusím příliš zabývat tím, kolikrát  je správné se denně modlit, zda ráno nebo v poledne. Ve jménu koho se modlím, nebo zda jsem přečetl dnes dostatek veršů z Písma. Je lepší Písmo číst s ním a nechat si vyprávět proč zrovna toto lidem diktoval skrze svého Ducha, nebo se si svým Tátou sednout v pokoji ke kávě (piji ji však jen já) a rozebrat to, co pro mne na celý den nachystal. Nebo jen mlčet. Zdá se to neskutečné? Ale toto je osobní vztah.
Duch svatý má vždy čas být s námi. To my si odskakujeme jednou do práce, jednou do hospody na pokec, ke kamarádkám, do „fitka“, nebo na některou z církevních aktivit. Pak se k němu vracíme v určený čas, abychom byli „duchovně aktivní“.
On však může být všude s námi. Nejen může být, ale je. Jen my na něj nemáme čas.
Když jsem nekuřák, nestarám se o zákony, které mi zakazují nebo povolují  někde kouřit. Nepotřebuji je. Jsem nad nimi. Podobně je to ve vztahem s Bohem. Pokud žiji s Bohem v intimním neustálém vztahu, žiji v neustálé modlitbě, žiji v neustálém uctívání, nebo spíše jsem nad tím vším. Proč? Protože jsem s Bohem. Nemusím nad tím přemýšlet, ale spíše si užívat jeho přítomnosti a odpočinutí u jeho nohou.
Snažím se rozhořet v tobě touhu po takovém životě. Touhu k němu volat, jak po něčem takovém toužíš. Bůh taková hořící srdce miluje.