I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. (Genesis 1:3 [CzeCSP])
Bůh řekl a stalo se. A bylo to (světlo). Není napsáno Bůh myslel a bylo. Je napsané Bůh řekl a bylo. Bůh tvoří slovem. Tvoří tím, že vysloví to, co se má stát nebo stvořit. Jakou řečí byly vysloveny tyto tvořivé věty?
Bůh mluví k duchu (někdo říká k srdci) člověka, nebo k němu mluví jazykem, kterým člověk mluví. Dobře. Ale jaký je jazyk Boha? Jak mluví, když nemluví k lidem, ale do situací, když tvoří nové lidské orgány, když stvořil světlo, zvířata, vodu….  Několikrát jsem slyšel služebníky, jak se v legraci přou o to, jakým jazykem se v Božím království bude mluvit. Jasně, oni to věděli. Jejich.  Ale skutečně – jakým jazykem tam budeme chválit, mluvit mezi sebou apod. Asi si říkáš, o čem to píši, že to teď není vůbec důležité, ale přemýšlel jsem o tom ve vztahu k tomu, jakým jazykem mluví Duch svatý v nás, když tvoří, mění náš charakter apod.
Mnoho z nás věřících se bojí mluvit Božím jazykem, jazykem Ducha svatého, který je v něm. Proč? Je to něco, co nemohu pochopit? Je to něco, co pak nemají pod kontrolou – tedy obsah toho, co Duch skrze by mohl říkat? Nevěří tomu?
Bůh mluví, to víme a věříme tomu. Také určitě chápeme, že když tvořil svět, nemluvil některým ze světových jazyků. Má svůj. Boží, andělský. Každopádně je to jazyk, kterým pronáší slova a věty, které mění, budují, tvoří. Věty, kterými je spravovaný chod země i celého vesmíru. To, že je Ježíš nazvaný Slovem, není samo sebou. Toto vyslovené Boží slovo se v Ježíši stalo tělem a přebývalo mezi lidmi.
Když bychom mohli být u toho, když Bůh tvořil svým slovem svět, asi bychom tomu, co říká vůbec nerozuměli, ale viděli bychom moc toho, co říká na tom, co by se dělo.
Duch svatý je Bůh. Každý, kdo uvěřil v Ježíše Krista, má právo přijmout jeho moc a přítomnost do svého života. On také mluví v nás a skrze nás, mluví k našemu duchu, mluví tak, abychom mu rozuměli, ale mluví také svým jazykem, svým slovem, kterému, pokud nám to nezjeví, nerozumíme. Nerozumíme, ale můžeme vidět a zažívat jeho moc. Jím nás proměňuje k obrazu Ježíše Krista, přináší pokoj, mění situace kolem nás, ale i někde na druhém konci země, vytrhává z moci pekla, uzdravuje, dělá zázraky…,  a když nám zjeví, co vlastně říká (výklad toho, co skrze naše ústa říká), dostáváme živé slovo přímo do Boha. On mluví. není to myšlenka. On potřebuje k mluvení naše ústa. Naše hlasivky a především naši ochotu mu v důvěře vydat sami sebe, aby nás použil i k mluvení jeho slova jeho jazykem.
Nebraň Duchu skrze tebe takto mluvit, ale naopak dej mu co nejvíce prostoru ve svém životě. Modlí se tak za tebe, buduje tě, mění situace, vybojovává boje, které ty nikdy nemůžeš vybojovat. Dovol mu, aby skrze tvá ústa mohl tvořit, i když ty jeho slovům a větám nebudeš rozumět. Neboj se a důvěřuj mu. Pak uvidíš jakou stvořitelskou moc má Boží slovo.