Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech. (Žalmy 119:20 [CzeB21])
A na jiném místě David píše: Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, ….  (Žalmy 69:10 [CzeCSP])

Po čem horlíme tak, že nás to stravuje. Mnohdy říkáme v srdci horlím pro Boha, pro Ježíše, ale okolnosti mi v tom často brání, aby šel naplno.
Musím na to odpovědět, že okolnosti nám v tom budou vždycky bránit, ale právě stravující horlivost dokáže tyto okolnosti odstranit nebo spíše nevnímat, jako by tady nebyly.
Dnes ráno mne Pán vzal kolem ramen a šel jsem s ním na procházku. Stalo se mi víckrát, že jsem cítil jeho objetí na svých ramenou, ale tentokrát ke mne nemluvil, ale vedl mne. Když jsem se podíval na zem zjistil jsem, že jdu bosý. najednou jsem viděl pod sebou škleb démonů, kteří chtěli na nás vyskočit, ale my jsme šli přes ně, jako by byli pod nějakým sklem pod našima nohama. Sklo tam ale nebylo. Pak jsme bosýma nohama začali šlapat po syčících hadech, kteří na nás otvírali hubu se svými jedovatými zuby, šlapali jsme po nich a oni jen syčeli. Byl to pro ne nepříjemný pocit, obával jsem se, že mne některý kousne, byl jsem velmi opatrný. Nic se však nedělo a šli jsme dál. Měl jsem větší jistotu a v tu chvíli jsme začali chodit po štírech s jejich jedovatými ocasy, nebylo to příjemné, ale již jsem se nebál. Věděl jsem, že mi nic nemohou udělat. nakonec jsem se s Pánem ocitl na moři. Dál to nepokračovalo. Najednou jsem si uvědomil, že skutečně neexistují okolnosti, které by nás mohly zastavit nebo nám ublížit, když důvěřujeme Bohu a jeho Slovu. Pokud se o něj opřeme (necháme se jím obejmout), pak můžeme dělat všechno to, co dělal Ježíš. Jde o to jak horlím pro Ježíše, jak horlím pro jeho Dům a království. Poznám to podle toho, co mne stravuje. Zda to jsou Boží věci, nebo je to svět, strach o sebe, o svou pověst, o své zajištění, o svůj dům a svou rodinu ….
Co tě stravuje? A co chceš, aby tě stravovalo? Řekni to Pánu.