Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši [a nechodí podle těla, ale podle Ducha]. (Římanům 8:1 [CzeCSP])

Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha.  Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj.
(Římanům 8:5-6 [CzeCSP])

Nejsme odsouzeni, ale je tady jedna podmínka: pokud nechodíme/nemyslíme podle těla, ale podle Ducha. Nebo ještě jinak pokud žijeme a myslíme skrze Ducha svatého v nás.
Jak víme, že žijeme podle Ducha svatého? Můžeme to snadno zjistit. Nad čím během dne přemýšlíš? Máš strach? Nepokoj? Stresy? Depky? To, jak přemýšlíš a o čem přemýšlíš, ukazuje na to, jestli chodíš Duchem nebo podle těla. Teď mi můžeš namítnou, já jsem pokřtěný Duchem, modlím se  duchovními jazyky …
Ano, ale důležité je však ovoce a to je to, jak a o čem přemýšlíš.
V neděli jsem dostal otázku: „Jak se máš?“ Odpověděl jsem: „Nestěžuji si.“ Tato odpověď se tazatelce moc nezamlouvala. Brala ji tak, že se mi moc dobře nedaří. Skutečnost je však jiná. Není to skvělé, že si nestěžují? Kolikrát za den, za hodinu si na něco stěžujeme, na něco reptáme? Je skvělé si nestěžovat.
K čemu nám je radostné shromáždění, když lidé za branou církve stáhnou tvář a jsou znovu v depresi, ve strachu, ve stěžování si…. Přitom bylo ve sboru tak skvěle, tak jsme chválili a modlili se (i v jazycích)….
Je to proto, že nejsem schopen stále žít v přítomnosti Ducha svatého, kterého jsme přijali.
Jak to můžeme změnit? Je to v našich silách? Ano i ne. Vše je z milosti Boží.
1. Modli se za touhu být neustále veden Duchem svatým. Prostě to dej i se sebou samým do jeho rukou. Modli se tak dlouho, až budeš mít jistotu, že Duch je s tebou tak, jako když jsi byl na shromáždění, když se za tebe modlil jiný služebník. Řekni o své touze a o touhu samotnou Duchu svatému.
2. Jak udržet stálou přítomnost? Nebýt jen někdy v Duchu a pak celý den nic? Není to složité, ale něco to od nás vyžaduje.  Jestli po tom toužíš, mám pro tebe radu. Máš mobil nebo hodinky? Nastav si tam upozornění na každou hodinu (nebo půl hodiny, nebo dvě hodiny-je to na tobě). Když zapípne toto upozornění, zamysli se nad tím, co jsi v uplynulém čase dělal/a nad tím, jestli se jsi se modlil/a v duchu (v jazycích) o Boží vedení, rozhodnutí, informace, které byly potřeba, nebo jsme byli vedeni vlnou rychlých rozhodnutí bez Boha, odvedl naši pozornost svět a světské myšlení o světských věcech a světské zábavě. Pokud zjistíš toto, učiň z toho pokání a vyprošuj vedení do další hodiny, půlhodiny, do dalších dvou hodin apod. Modli se tak dlouho, dokud nepřijde opět Boží přítomnost. Potřebujeme vědět a být ujištěni o přítomnosti Ducha svatého v nás. Pokud jsme plni Ducha, víme to! Je to poznat! A poznají to i lidé kolem nás.
3. Snaž se volnou chvíli (ve vlaku, v tramvaji, v metru, doma) věnovat Božímu slovo. Nemusíš číst všechny reklamní letáky, je lepší ten čas dát Božímu slovu. I to si při pípnutí zhodnoť – jak jsi využil/a volnou chvíli. Promarnil jsem ji, nebo využil být s Pánem  skrze jeho Slovo nebo Ducha svatého? I k tomu si musíš vymodlit touhu.

Takže je to nejen na Duchu, ale i na našich rozhodnutích. Zkus se řídit touto malou radou a časem zjistíš, že je možné chodit celý den v Duchu svatém. Nenech se odradit, když zapomeneš. Jde to krok za krokem, ale do týdne do dvou budeš schopen chodit podle Ducha a za měsíc za dva zjistíš, že tvé myšlení již není světské, není podle těla, ale myslíš v souladu s Duchem svatým. Není to o tom, jak dlouho jsi křesťanem, ani o tom kolik jsi přečetl knih, kolik roků jsi studoval biblickou školu, ale o touze chodit s Duchem svatým, o to obětovat a podřídit tomu vše. Můžeš ihned zažívat Boží přítomnost v sobě a jeho moc a následně to předávat, nebo si dál stěžovat, čekat, čekat a stěžovat si a čekat a stěžovat …
Co si vybereš?