Dnes mi přišly mailem tyto verše:
Přikazuji ti:
Buď silný a statečný,
neboj se a nestrachuj,
neboť Hospodin, tvůj Bůh,
je s tebou, kamkoli půjdeš.
Jozue 1,9
Určitě jste je tak jako já často četli a slyšeli. Dnes jsem si v nich však hlavně všiml věty „Přikazuji ti.“ Je to rozkaz se nebát. Být statečný a silný. Když je Hospodin, tvůj Bůh s tebou, tak se nesmíš bát. Tvůj strach vyznívá jako slabost Boží. Jako by s tebou byl Bůh, který tě nemůže ochránit, podepřít, zvítězit… .Náš strach je snížením a urážkou Boží moci. Jaké je pak naše svědectví? Mnohdy se snažíme zakrýt náš strach tím, že ho vložíme mezi strach ostatních (každý máme někdy strach, každému se někdy nedaří, každý máme svůj černý pátek…) Bůh však přikazuje „NEBOJ SE!“ Proč? Protože „JÁ JSEM S TEBOU“.
Strach přichází ve chvíli, kdy si myslíme nebo si necháme namluvit, že Bůh není s námi, že je daleko, že je proti nám…
Jde především o chvíle, kdy jsme se my od něho vzdálili (ne on od nás) tím, že jsme dělali vlastní rozhodnutí, spoléhali jsme více na sebe, svůj rozum, schopnosti, sílu a nehledali jeho vůli. Nebo ji hledali, ale neposlechli. Kdy jsme se více zahleděli do světa než do Božího království. Přestali jsme vyhledávat jeho přítomnost v nás. Tehdy přichází do našeho vědomí myšlenky, že jsme opět hříšní a nehodní a s nimi i strach.
Strach odchází s vírou v to, že jsme Božími dětmi. Když víme, že Hospodin je skutečně náš Otec, že jsme naplněni jeho Duchem svatým, který nám stále dokazuje, že jsme jím přijati. Že on, Hospodin je náš Bůh, který nás neopouští. V takové chvíli strach odchází. Pak jsme schopni dělat Boží skutky, protože skutečně vnímáme Boží přítomnost, Boží moc, Boží lásku, Boží vedení a chodíme v bázni před naším nebeským Otcem.
Potřebujeme být stále ve spojení s Duchem svatým, kterého nám poslal Ježíš, a který přebývá v nás. Neuhašovat jeho oheň, ale naopak ho rozdmýchávat modlitbou, čtením Písma, děkováním a chválou. Poslušností, když nás o něco požádá. Každý den. Po celý den. Ve všem. Vždy.
Pak pochopíme, jak velká moc je skryta ve jménu Ježíš, ve jménu, které přebývá skrze Ducha svatého v Božím chrámu – v nás samotných. Pak nebude pro nás nic nemožné, protože Bůh je s námi. Je s námi tak blízko, jak je to jen možné. Je v nás. Takové poznání nezná strach. Nebude již platit starozákonní „Přikazuji ti“,
protože strach nebude. Bude smělá důvěra v moc jména Ježíš, které v nás přebývá.