„O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.  Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.  My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. (Lukáš 24:19-21 [CzeB21])

Když čtu příběh ukřižování Krista, kladu si několik otázek:
Jak bych se choval já, na místě učedníků. Také bych pochyboval? Nerozuměl tomu, co se stalo? Byl bych zklamaný? Ztratil bych naději? Utekl bych? Čekal bych, že se může ještě něco zásadního změnit? Jinými slovy, jednal bych jako učedníci, nebo bych očekával na z mrtvých vstání  Ježíše? My máme Bibli, která nám vše oznámila, dnes víme, že Ježíš vstal za tři dny z hrobu, ukázal se učedníkům, byl vzat do nebe, je po pravici Otce a poslal nám Ducha svatého. Víme to. Jsme na tom lépe , než tehdejší učedníci. Máme informace, které oni neměli.
Neměli? Skutečně neměli?
Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. (Matouš 16:21 [CzeB21]) Neoznámil jim to jednou, dvakrát, ale oznamoval jim to. Mnohokrát. Tak tedy přesně věděli, co se má stát. Když však přišla realita, nějak s ní přišel i výpadek jejich paměti. Nic si z toho nezapamatovali.
Ježíš o nás říká: … „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:29 [CzeB21])
Skutečně je tento verš o nás? I když, se vrátíme z nedělní Bohoslužby domů do reality běžného dne? přijde Copak nejsme někdy těmi, kteří, když najednou nejsme uzdraveni, když děti se nechovají podle našich představ, když nás vyhodili mne z práce, když nás v církvi nikdo nechápe a když Bůh mlčí, nejsme tedy těmi, kteří jednají stejně jako ti dva učedníci? Neříkáme si stejně s nimi: My jsme doufali, ale… Nemáme i my v takových chvílích výpadek paměti a nemůžeme si vzpomenout a nevzpomínáme si na všechna ta zaslíbení, která máme. Na to, co pro nás Ježíš již udělal,… Na to, že ježíš žije.
Není pro nás najednou ukřižovaný a mrtvý jako pro ty učedníky?
Vidíte, a to máme také všechny informace.
Nestačí jen mít informace, ale potřebujeme si připomínat, co pro nás již Ježíš udělal, být stále plni vděku a chvály. Jinak i my se budeme cítit, že Ježíš zemřel a je stále mrtvý. Potřebujeme mít stále kontakt s živým Ježíšem.
Ano zemřel. Ale také vstal z mrtvých. Ano, jsou a budou situace, kdy se možná budeme cítit tak, jako by Ježíš zemřel a byl stále mrtvý. My ale víme, že vstal z mrtvých. Potřebujeme to zažívat. každého dne. Zažívat Velikonoce 365x do roka.