Když píšete divadelní hru, muzikál, scénář k nějakému inscenaci nebo filmu, téměř vždy musíte vytvořit nějakou malou roli. Nebo několik takových rolí. Jsou to role, bez kterých se nedá upřesnit děj, místo, kde se hra odehrává nebo doba v níž se odehrává a pod. Nebo se tam ta postava prostě jen hodí, protože celý děj oživí. Jsou to vedlejší, nebo taká malé role. Někdo z herců řekl, že nejsou malé a velké role, ale jen malí a velcí herci. Je to pravda. I když je role malá – krátký výstup, často se bez ní v divadelním představení neobejdete. Mám před očima herce, který hrál ve filmech většinou komorníky. Mnoho toho nenamluvil, sem tam nějakou větu, ale bez něho by to nebylo ono. Byl přitom velkým hercem Národního divadla. Byl skvělý a skromný herec, který byl ochoten zahrát i „malou“ roli a dělal to skvěle a nedělal ze sebe někoho důležitého, kdo má dostat vždy jen hlavní roli (takových důležitých herců se vždy najde dost)
Tak nejsou velké nebo malé sny/vize, ale jen sny od Boha nebo moje sny a přání.  Přesto existují Boží sny, na které člověk čeká celý život, nebo mnoho let, než se naplní a pak ty, které nás k tomuto snu provází. Ježíš se narodil, aby mohl zemřít za naše hříchy, vstát z mrtvých, abychom i my mohli vejít do věčného života v jeho království. Než však šel umřít na kříž a tak naplnit vizi určenou pro něj, musel projít mnoha věcmi. Naplnit vizi o učednících, kteří byli sním, musel vejít do mnoha skutků, které Otec připravil a ukázal mu je při modlitbách, aby bylo zjeveno, že on, Ježíš, je nejen člověkem, ale také Bohem. Musel projít křtem, slávou i pronásledováním.
Pro nás, věřící, je tou „velkou“ Boží vizí obraz věčného života s Kristem v jeho království. (Ona nám dává směr i naději.) Než se však tento obraz na nás naplní musíme vejít i do jiných Boží snů, velmi důležitých, které nás vychovávají pro konečný obraz.

Někdy jsme v očekávání, že to, co nám Bůh ukáže ve snu nebo vidění se ihned uskuteční. Většinou je to naopak. Musíme projít obdobím čekání, než se to začne uskutečňovat. Doba čekání je čas našeho dozrávání pro naplnění snu, který nám Bůh vložil do srdce. Musíme mezitím projít mnoha zkušenostmi, které nás vyučí,  díky kterým dorůstáme do velikosti toho snu. Někdy musí dorůst naše víra v Boží slovo, jindy rozhodování se podle Ducha svatého, mnohdy zkušenosti, které nás zbaví naivního křesťanství … .  je to čas našeho růstu, jehož odměnou je naplnění Božího snu v našem životě. To, jak jsem ochotný se nechat proměňovat, často ovlivňuje délku čekání. Jsou však situace, kdy musíme čekat na naplnění mnoha dalších okolností.
Bývá také důležité, jak a s kým se o snech, které mi Bůh vložil do srdce, mluvím. Některé sny potřebuji sdílet, abych povzbudil ostatní kolem mne, jindy je lepší mlčet a jen čekat. Někdo napsal, že s Božími sny mám chodit ne za sourozenci, ale za rodiči(myšleno duchovními). Někteří sourozenci mohou začít žárli, ale rodiče si to uloží a přemýšlí o tom (Josef a jeho bratři).

Bůh mne čas od času posílá s nějaký slovem nebo obrazem za lidmi, abych jim to slovo sdělil, nebo ten obraz představil. Pak člověku musím mnohdy říct, že Bůh mu to oznamuje proto, aby až se to stane věděl, že je to od něho. Proč by to měli lidé vědět?
Těch důvodů je několik. Tady jsou dva z nich. Aby lidé věděli, až se ty věci budou naplňovat, že Bůh je s nimi a nemuseli mít strach, ale radost a neději. Ten hlavní je však, aby si člověk nemyslel, že se ty věci staly jeho zásluhou, ale aby museli uznat, ano Bůh jednal a naplnil, co řekl, ne já.  Aby přiznali slávu bohu, ne sobě.
VII. Bůh dává sny(vize) proto, aby nás uchránil od pýchy a povyšování se. Chrání nás od myšlenek naší důležitosti a povýšenosti nad ostatními.
“ Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli.  Tehdy to lidem dá na vědomí a zapečetí je v tom, o čem byli poučeni, aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže.“
(Job 33:15-17 [CzeCSP])