Naučit se chodit, žít v Duchu svatém, znamená se s ním sdílet a naslouchat mu v maličkostech. Jsou situace, kdy jde o velmi důležitá rozhodnutí v našich životech a tehdy se snažíme volat k Bohu o jeho vedení. Chceme slyšet jeho hlas a radu. Přitom naslouchání jeho hlasu v maličkostech všedního dne, nám dává jistotu, že slyšíme správně i při velkých a zásadních rozhodnutích.
NEnaučíme se slyšet a rozeznávat hlas Ducha svatého, když se na něho budeme obracet jen při těch velmi, velmi důležitých věcech. I když jeho hlas uslyšíme, budeme pochybovat, zda slyšíme správně. Nepřítel nás dokáže zpochybnit.
Mluv s ním i o běžných věcech. Nakupuješ, on ti dokáže konkrétně poradit. Duch svatý ví, jak byl ten, či ten výrobek vyrobený. Zda je uvnitř kaz, zda je to skutečně čerstvé apod. Kde nakoupit, kde prodat. A ty se při tom naučíš rozeznávat, co je od něho a co z tebe. Přitom, když uděláš chybu, nic se nestane, ale ty se posuneš, Budeš vědět, jak to není. Naučí tě to chodit v Duchu a v důležitých věcech budeš mít jistotu, protože poznáš jeho hlas.
Duch svatý mne vedl při prodeji mých obrázků a obrazů naprosto na konkrétní místa a ke konkrétním lidem, učil mne vnímat, kdy mluví on a kdy má duše, při jednoduchých rozhodnutích, jako kterou cestou jít a kudy ne, kde vystoupit z vlaku, do kterého města jet, do jaké ulice a obchodu zajít. Učil mne, kdy a za koho se mám modlit. Vzpomínám si, že na začátku, kdy jsem ještě pro mnohé byl problémovým křesťanem a nemohl jsem v církvi sloužit, mne Duch svatý vedl, abych každý večer chodil kolem nemocnice a modlil se za to, aby tam mohli sloužit křesťané. V té době to nebylo možné. Ředitel byl jehovista a křesťané tam oficiálně nesměli sloužit. Byla pro ně nemocnice zavřená (pro duchovní službu nemocným). Když jsem po několika letech již sloužil v Armádě spásy, měl jsem milost být u toho, kdy v nemocnici vzniklo komunitní centrum a nemocnice se otevřela pro duchovní službu všem církvím.
Bůh tě chce použít konkrétním způsobem a mluvit s tebou o konkrétních věcech. Dokáže být velmi konkrétní. On ví vše. S králem Davidem, s Mojžíšem mluvil o naprosto konkrétních věcech (Exodus 26. kap., I.Paralipomenon 28:11-19), ale i dalšími jeho služebníky od Abrahama přes soudce Gedeona, proroka Samuele a krále až po novozákonního Filipa, kterému v jeho největší službě evangeliem přikázal, aby vyšel z této služby na poušť. Tam pak, aby se připojil ke konkrétnímu vozu a konkrétnímu člověku. Bůh je velmi konkrétní a neznáme hranici, o čem by s tebou nemohl hovořil. Často nás Duch svatý vede velmi neobvykle. Často se to vymyká „zdravému“ rozumu a lidskému myšlení. (Neznamená to však, že všechno, co je mimo mé chápání, je z Ducha svatého. Tak to není, i když to někteří tak chápou a dokazují tím, že mluví z Ducha svatého.) K Izajáši mluvil tak konkrétně včetně jmen lidí, kteří v budoucnu budou hrát roli v návratu Židů do Jeruzaléma, že mnozí dnešní bibličtí učitelé začali věřit, že knihu Izajáš napsali dva různí autoři. Samozřejmě, že ji napsal („diktoval“) jeden a to Duch svatý, proto mohla být tak konkrétně napsaná jedním člověkem.
Stejně tak, jako mluvil Duch svatý se svými služebníky v Písmu, chce hovořit i s námi. Ptej se a buď konkrétní v otázkách. A především naslouchej svému duchu, ke kterému Duch svatý mluví a dosvědčuje svoji přítomnost v tvém životě. Začni u obyčejný věcí všedního dne. U maličkostí a nauč se rozeznávat, jak s tebou mluví. Rozeznávat jeho hlas. Nečekej až na velké věci, na to, že se jednou stane, že uslyšíš ušima jeho hlas z venku. Kéž by se ti to stalo, ale nečekej až na to. Začni dnes u malých a možná pro tebe u bezvýznamných rozhodnutí. Začni tam, kde jsi. Uvidíš, jak poroste tvé poznání v chození Duchem svatým. Tvá jistota v Bohu.
