Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. (Galatským 5:17 [CzeCEP])
Psal jsem o tom, že skrze naše smysly přichází do našeho nitra touha. Pohledem na věci (lidi), to co slyším ve mne může vyprodukovat nějakou touhu, to co cítím také. To, jak mluvím, mne může rozohnit nebo zchladit. To, čeho se dotýkám (kovu, lidské kůže), ve mne něco vyvolává. Je důležité ne to, co vidím, slyším, mluvím, cítím, čeho se dotýkám, ale to jaké touhy to ve mne vyvolává. Podle toho buď žiji, život světa nebo život Boží.
Právě světský život je tou třetí pastí.
Vidíme to na příkladu marnotratného syna, který se nemohl dočkat dědictví, proto si ho vybral předčasně, aby ho mohl utratit ve světě s ženami, alkoholem. Prostě v zábavě, kterou nabízí svět. Jako křesťan závidíš lidem jak žijí? Jak se dokáží bavit? Závidíš jim to, co ty dělat nemůžeš? Jestli ano, je někde chyba. Pak se někde uvnitř sžíráš, i když navenek říkáš, že jsi šťastný. I skrze to přichází do křesťanského života mnoho depresí. Není jednota mezi tím, co žiji a po čem toužím. Po tom, co bych chtěl dělat.
Čtěme v Písmu. Najdeme tam mnoho takových příkladů. Bůh nechce, aby jsi žil neustálý život v depresi z toho, že toužíš po světě a musíš žít „svatý“ život. Ježíš říká, že to, co nás svádí máme odhodit, vzdát se toho (svádí-li tě tvé oko, ruka…, je lepší přijít do Božího království jednooký než tam vůbec nepřijít), pro mnohé je to jediná možnost jak zabránit životu v hříchu. Na druhou stranu se dovídáme, že můžeme žít šťastný život, když mé smysly, můj rozum a touhy budou v jednotě a podřízeny Duchu svatému. Mohu se dívat na hezkou ženu nebo muže a myslet si (jak říká Pavel, teď mluvím po lidsku) ta nebo ten by stál za hřích, nebo ten nebo ta je k nakousnutí. Pak mám jako křesťan vnitřní rozpor. Mohu se však na ně dívat a říkat: „Díky Bože, že jsi je stvořil, dej ať tě mohou poznat, ať mohou mít i vnitřní krásu Ducha svatého….“ Sám jsem byl překvapený, že po tom, co jsem uvěřil, se mi pohled na lidi změnil. Jel jsem autobusem nebo vlakem a místo abych koukal po ženách, tak jsem se za lidi ve vlaku modlil. Přicházelo to jako samozřejmost.
Můžeme vidět peníze a myslet na světský způsob života, jak bych je utratil a užíval si, nebo uvidět, jak jimi mohu podpořit misii, nakrmit hladové apod. Mohu v církvi tancovat, abych přilákal/a na sebe pozornost očí, nebo tancuji pro radost před Pánem a tancuji pro něho. Mohu se pěkně oblékat a upravovat proto, abych se zalíbila mužům, aby se za mnou lidé ohlíželi, nebo proto, že to dělám pro Pána. Mohu cvičit, abych se ukázal jak mám zdatné tělo, nebo proto, abych mohl lépe a déle sloužit Pánu. Jsou to různé pohledy. Opět nám mnohé příklady v Písmu ukazují, že je možné žít svatý život i přes některá uklouznutí, která přišla právě proto, že se lidé nechali svést na falešnou cestu skrze lidské myšlení, skrze touhy smyslů a světskému životu. Ano můžeme žít svatý život.
Modli se a vyprošuj u Pána milost, aby jsi životě mohl přemýšlet Božím způsobem, aby jsi se doptával na jeho cesty a naučil se je rozeznávat a také je pak poslechnout. David se modlil : „…hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“ (Žalmy 139:24 [CzeCEP]). Modli se za své touhy v srdci, aby té touhy byly v souladu s Božími. Opět David volal k Bohu: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,..“ (Žalmy 139:23 [CzeCEP]). Modli se, aby tě Bůh ochránil od nástrah, aby tvé víra mohla obstát a ty dojít do konce.
„Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.“ (Žalmy 25:5 [CzeCEP])
Rada na konec: Toto není napsané proto, aby jsi to pozoroval na lidech kolem tebe, ale aby jsi před sebou a Pánem rozbalil své srdce, vyklepal z něho prach, nebo spíše nechal Pána ten prach vyklepat a opět ho čisté vrátil. Čistému vše čisté.
