Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. (Židům 4:12 [CzeCEP])

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, (2. Timoteovi 3:16 [CzeCEP])

Boží slovo nám pomůže rozpoznat jestli se necháváme vést Duchem, nebo naším sobectvím, tělesností. Toto poznání je pro nás životně důležité. Vždyť:  „Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.  Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“  (Římanům 8:5-6 [CzeCEP])
Proto potřebujeme rozpoznat, kdy nás vede naše tělesnost a kdy Duch. Odpověď najdeme v Písmu, které je pro nás tou nejlepší a živou učebnicí.
Pro dnešek a zítřek se podívejme na to, co nás svádí na falešnou cestu.
1. Mysl. Často se člověk rozhoduje podle toho, co dokáže vymyslet. Pokud by nás Bůh chtěl vést přes naši mysl, pak by nám stačila naše rozumnost, ale Bůh říká, abychom se na ni nespoléhali. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. (Přísloví 3:5 [CzeCEP]) Pokud Písmo hovoří o rozumnosti, mluví a rozumnosti získané od Boha a o tu máme usilovat, tedy Boží rozumnost a ne naší.
Když se rozhodujeme například o nějakém projektu, naše myšlení nás omezí na to, co se dovídáme ohledně našich možností (stavební, technické, finanční, personální, vzdělání, výběr místa, výběr zaměstnání apod.) Nejsme pak schopni dělat Boží věci. Naše rozumnost, byť získaná dobrým vzděláním, nás odvede na falešnou cestu. Boží „projekty“ vždy přesahují toto lidské myšlení, protože Bůh ví to, co nevíme my. Bůh má veškeré zdroje a moc věci a lidi proměnit.
Pokud se necháme vést myslí, pak budeme dělat pouze lidské dílo. Pokud Duchem uvidíme zázraky a Boží moc. Uvidíme, jak se Bůh oslavuje.
Praktický příklad: Rozjíždíme doučování dětí v osadách a doučování a kluby pro dětí z romských rodin ve městě. Dělalo mi velké starosti, kde vzít odborníky – učitele, nebo spíše kde vzít na jejich mzdu. Lidské myšlení mi ukazovalo, že potřebujeme odborníky, kteří budou učit děti. Bůh však měl jiný názor. Řekl mi: „Nehledej odborníky, ale budou se o ně starat lidé z jejich řad. Já jim budu pomáhat věci uvidět, budu je vést v tom, jak mají jednat a učit děti. Dám jim svou rozumnost a poznání.Všichni kolem uvidí velké Boží věci.“  Je nelogické, aby děti se učili od těch, kteří sami potřebují se spíše učit. Tak přemýšlí naše mysl. Poslechl jsem. Začali jsme s doučování i přesto, že jsme neměli nikoho na učení. Dnes skutečně vidím zázraky v tom, jak Duch jedná jak s těmi, kteří je učí a jak jim dává svou moudrost, jak jim dává svoji rozumnost a na druhé straně, jak jedná s dětmi, otvírá jejich mysl na přijímání nových věcí, na učení a jak jim vkládá do srdce touhu po vzdělání. Samy děti se chtějí učit, těší se na doučování a posunují se dopředu. Sláva Bohu.
Dalším příkladem je příprava stavby komunitního centra v jedné z osad. Pokud na tím budu lidsky přemýšlet, pak je to nemožné: nejsou peníze, lidé ve městě, kteří rozhodují nechtějí již nic investovat do Romů, nálada ve městě není nakloněná pro pomoc, sami Romové jsou nespolehliví. Mysl říká ne, to je nesmysl.
Bůh však řekl ano. Tak jsem poslech a nechal vypracovat studii a následně stavební dokumentaci. (i bez peněz) Udělal jsem v důvěře první krok, navzdory mé mysli. Bůh potvrdil svou vůli ohledně stavby. Naklonil úředníky i politiky ve městě, připravil a připravuje finance, nadchl Romy a dnes se bude podepisovat smlouva o spolupráci mezi městem námi a Romy, kteří žijí v osadě. Další smlouva o pronájmu městského pozemku pro komunitní centrum za jedno Euro. Pokud bych se nechal vést svou rozumností, nic z toho by dnes nebylo.
Biblicky můžeme vidět Petra, jak není schopen pochopit, že Ježíš musí zemřít, když má kralovat nad Izraelem. Jak může mrtvý kralovat. Mrtvý je mrtvý. A proč by měl být vzkříšen. Není to zbytečnost. Prostě neumře, bude tady na věky a je to. Bude kralovat a my s ním. Viděl situaci svou myslí, která není schopna pojmout Boží myšlení, které nás převyšuje.
Nechat se vést Duchem, je nespoléhat se na naši mysl a naše porozumění okolnostem. Odvedou nás od Božího díla.
Dalším příkladem z Písma je král Saul. Řešil situace skutečně pouze skrze svou mysl. Viděl vojsko v rozkladu, viděl nepřátele a to ho dovedlo k tomu, že musel něco udělat. Místo aby se spoléhal na Boha, začal obětovat, přestože nebyl knězem. I obětování viděl pouze svojí myslí jako nějaký obřad a nepochopil, že je to postoj srdce, víry a poslušnosti. Král David naopak vždy vyhledával vedení Duchem svatým. Doptával se na Boží vůli a na to, jak má věci provést, jak bojovat. Poslechl hlas Ducha svatého, i když by to vypadalo nesmyslně.

Další oblastí, která nás může odvést  na falešnou cestu, jsou naše smysly. O tom zítra.