A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. (2. Korintským 12:7 [CzeCEP])
Tento verš jsem nemohl dlouho pochopit. Během let jsem slyšel různé výklady tohoto verše. Někdy mám dojem, že my kazatelé se snažíme být spíše obhájci Boha, než zvěstovatelé evangelia.  Snažíme se obhájit věci, které jsou v Písmu na první pohled sporné a za každou cenu tím obhajovat Boží dobrotu. Vím, že Bůh nepotřebuje obhájce. Naopak jsme to my, kdo potřebujeme mít v něm svého zastánce a obhájce. A o tom je i tento verš a několik dalších veršů.
Všimněme si dvou slov osten a posel(satanův).
Vžijme se do života člověk s nějakým postižením. Je vysmíván pro svůj hendikep (omezení, které mne dostává do nevýhody, do oslabení oproti druhým). Je to křesťan. Tím hendikepem může být cokoli. Může to být nemoc, fyzické postižení, zpomalené myšlení, způsob chování nebo vizáž. Je toho hodně, co bychom mohli dnes nazvat ostnem. Je trápen skrze výsměch druhých. Nepříjemné poznámky, vyhazovy z práce pro neschopnost, neporozumění apod. Satan posílá své posly skrze lidi. Dokonce i sourozence v církvi, protože jeho postižení jedni pokládají a Boží trest, jiní za hříšnost, další za nedostatek víry k uzdravení apod.
Jeho blízcí se s tím člověk trápí, přemýšlí nad tím, jací lidé jsou a volají společně k Bohu, aby ho toho zbavil. Odpovědí na jejich volání k Bohu je:  „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“…  (2. Korintským 12:9 [CzeCEP]) je to divná odpověď. Ale dostal ji i  apoštol Pavel.

V čem se může projevit Boží síla?
1. V tom, že obhájí člověka.
2. Že se zastane.
3. Těm, kteří se posmívají zavře pusu.
4. Ty, kteří jsou proti hendikepovanému, obrátí na jeho stranu.
5. I přes hendikep uschopní člověka vykonat věci, o který si všichni myslí, že je vykonat nemůže.
6. Oslaví na něm jméno Ježíš.
7. Obrátí lidi k sobě.
8…  atd.

Je to jedno vítězství za druhým. Satan je v takovém životě stále porážen, i když to na začátku vypadá katastrofálně, jako jeho vítězství.

Rádi bychom, aby Bůh hned zasáhl, aby přišel oheň z nebe, nebo na naše slovo se „něco“ stalo, aby byli „ti zlí“ ztrestáni. Teď hned. To by však nebyl oslaven Bůh, ale my. Lidé by měli z nás strach. My bychom byli ti, kteří mají moc…

Když máme omezení, jsme slabí. Když máme omezení, musíme se spoléhat na Boha. Pokud to uděláme pak:
1. Nemusíme se bát toho, co nám lidé řeknou a jak se na nás lidí dívají. Víme, že jsme v Božích rukou, v rukou toho, který nás miluje a má absolutní moc.
2. Místo touhy po pomstě, můžeme být plní milosti a žehnat.
3. Vidíme zázraky a mocné Boží jednání. Tím roste naše důvěra, víra i naděje.

Opět zde můžeme vidět jedno vítězství za druhým, tentokrát nad našim sobeckým „JÁ“.
Najednou zjistím, že jsem duchovně posilněn. Mé duchovní oči a uši jsou citlivější na vedení Duchem svatým.

Pavel to pochopil a proto říká: „…A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. (2. Korintským 12:9 [CzeCEP]) a dál pak ještě dodává: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. (2. Korintským 12:10 [CzeCEP])

Možná zde je právě recept na tvé deprese, na tvé stresy, na tvou sebelítost. Zde je návod jak jednat s takovými útoky – radovat se, protože z každého útoku vyjdeme silnější a žijeme Boží slávu.

Sílu hledejme ve svém Pánu: A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. (Efezským 6:10 [CzeCEP])