Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede  vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí  vám i to, co má přijít. (Jan 16:13 [CzeCSP])
Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. (Římanům 8:16 [CzeCEP])

Tyto dva verše (jedny z mnoha jiných) nám ukazují dvě věci:
1. Bůh chce, abychom znali veškerou pravdu i to, co má přijít.
2. Jak to dělá. Duch Boží promlouvá k našemu duchu.

Člověk má tělo, duši a ducha. Podle Písma může člověk mít různého ducha. „Mrtvého (nefunkčního)“ – neduchovní člověk, Kristova – znovuzrozený křesťan, ostatního ducha(y) – posedlí lidé, závislí lidé, lidé, jejichž duch je nahrazen duchem, který nepochází od Krista (démoni/ padlí andělé jsou duchovní bytosti, satan se vydává za anděla světla apod.,) Je mnoho „duchovních“ lidí. Tedy lidí, kteří dokáží vnímat přítomnost duchovních mocností a jejich sílu (mluví o energiích, aurách, čakrech, kanálech, kterými proudí energie apod.) v sobě nebo ve svém okolí. Jsou lidé, kteří s nimi dokáží komunikovat a poslouchají je a dokonce i skrze některé tito duchové mluví.

Křesťan je ten, který by měl mít v sobě Ducha Kristova. Je to Duch Kristův, který je „naroubován“ na našeho ducha a dává mu znovu život. Ale je to život Božího dítěte, protože je náš duch spojen a obnoven Duchem Kristový.
K tomuto našemu obnovenému (znovunarozenému) duchu promlouvá Duch svatý a oznamuje mu věci. My se pak musíme naučit naslouchat našemu duchu, protože skrze něho s námi komunikuje Duch svatý.
Jak?
Je hodně křesťanů, kteří si stěžují, že neslyší, nevnímají, že by k nim Bůh (Duch svatý) mluvil. Je to možná tím, že hledají hlas někde z venku, vysoko nad sebou, hlas, který není jejich. (Takovým způsobem mluví Bůh k člověk zřídka, ale mluví.)
Křesťan se musí naučit  naslouchat dovnitř. Tam, kde je jeho obnovený duch. Proto často můžeme vnímat slova Ducha svatého jako náš vnitřní hlas. On nám vše sděluje přes našeho ducha. Proto se stává, že jsme často překvapeni, když tento vnitřní hlas slyšíme jako náš vlastní – vycházející z nás. Někdo má strach něco takového přijmout a odmítne to, jako lidské vedení, jiný to automaticky vykládá jako Boží vedení. Oba přístupy jsou špatné. Musíme se učit naslouchat a rozpoznávat to, co nám říká náš obnovený duch a co po nás chce naše duše.
Často někde uvnitř, v srdci, vnímáme, co máme udělat. Okolnosti nás však tlačí udělat to úplně jinak. Podřídíme se tlaku okolností a dostaneme se do krize. Pak si stěžujeme: „Bože, proč jsi mi to neřekl“. Duch však k nám promlouval a ukazoval, na správnou cestu. Někdy chceme, aby nám naše rozhodnutí byla potvrzovaná zázraky, aby z nebe sletěl anděl a postavil se před nás, nebo aby k nám promluvila oslice, sjel z nebe oheň apod. Určitě by to bylo skvělé, ale Bůh chce mít s námi mnohem užší vztah, mnohem intimnější, proto s námi komunikuje skrze našeho obnoveného ducha, který je uvnitř nás. Intimněji to již nejde.
Začni naslouchat svému duchu, uč se rozlišovat ducha od duše a zjistíš, že Bůh chce a touží po tom, tě uvádět do veškeré pravdy, chce, aby jsi byl tím, kdo ví. Nejen to, ale začneš vnímat, jak je ti blízko, jak je s tebou spojen.