Před dvěma nebo třemi týdny, jsem měl zajímavý rozhovor s Pánem. Mluvil jsem o člověku, kterého mám rád, ale na druhé straně vím, že církvi spíše škodí, než pomáhá. Balancoval jsem  mezi tím, co víc z toho vyhrává.
Nebeský Otec věděl, co prožívám. Nemluvil jsem s ním o tom poprvé. Vždy mne trápí, když se nějak ubližuje církvi. Když jsem s ním tedy před několika týdny opět o tom mluvil, že se stále nic neděje, žádná změna, zeptal se mne: „A co mám s ním udělat? Dát ho do jiné církve?“ „Ne“, odpověděl jsem, protože jsem věděl, že pak by to tam bylo stejné. „Tak ho mám vzít již k sobě?“ „Ne, to ne, Pane“, odpověděl jsem trochu zděšeně. Začal jsem ztrácet jistotu. „Tak co, mám ho vyhnat od sebe? Mám ho trestat? To by jsi chtěl?“. Mlčel jsem. „Tak co mám dělat, řekni.“
Došla mi slova. ¨Najednou jsem byl dotčen láskou k tomu člověku. Bůh mi dal aspoň z části zakusit jeho lásku jakou má k němu. Neměl jsem co říct.
V té chvíli jsem si vzpomněl na Ezechiele, Daniele, na Jana a další, kteří měli tu nejlepší odpověď ve chvíli, kdy jim došla slova:
„Pane, Ty víš.“
Dnes tato slova beru za nejlepší odpověď na mnohé otázky, které mám. „Ty víš Pane. Co já? Vím snad, jaké jsou řády nebes? Já jsem je snad ustanovil, aby dozírala na zemi? (podle Job38:33) Ne! Ty Pane ano.“
Nemusím všechno vědět a jsem rád, že mnohé věci nevím a nemusí je řešit. Je tu někdo, kdo ví a má vždy dokonalé řešení.
Nesnažme se vše za každou cenu dořešit, za každou cenu mít na vše odpověď. Vyhneme se tím bludům a špatným řešením. Běžme k tomu, kdo ví a má řešení. Jen mu to přednesme a předejme s tím, že mu budeme důvěřovat. Bude to v těch nejlepších rukách, i když se momentálně od Pána nedovíme žádné konkrétní věci. (Co mám vědět, to mi oznámí. (Jan 16:13 [CzeCEP]))
On bude jednat podle sebe a ve svém čase. Protože On ví, a když On ví, já nemusím vědět.
Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. (Přísloví 3:5 [CzeCSP])