Většina lidí nemusí Romy. Mají k tomu více důvodů. Nejčastějším je ten, jehož základem je závist: „Oni všechno od státu dostanou, a my bílí ne. Jim se všechno dá a nám bílým ne. Jim všechno projde a nám ne… “ Určitě jste to již od někoho slyšeli. (Sami od sebe?) Jak to je? Je to pravda?
Proč dostanou od státu více než bílí? Platí pro ně jiné zákony a pravidla? Ne, neplatí. Je to jednodušší. Znají svá práva a udělají všechno proto, aby je pro sebe uplatnili, aby se jich dožádali. Nejsou zde zvláštní fondy, ze kterých čerpají dávky. Jsou to stejné finanční zásoby, ze kterých čerpají všichni. Někteří si z nich umí vyčerpat vše, co jim patří.

Ježíš mluví příběh jedné vdovy:
„V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.  V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘  Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,  dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'“  A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!  Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? (Lukáš 18:2-7 [CzeCEP])

Vdova v tomto příběhu chtěla po soudci, aby se ji zastal. Domáhala se svého práva. (Právo je psaný nárok na něco nebo na nějaký způsob jednání a Romové si dokáží zjistit své nároky.)
Vdova nedala soudci pokoj. Soudce, přestože byl nepříjemný a nespravedlivý, nakonec vdově dopomohl k jejímu právu. Ne k neprávu, ale k právu! Protože chce mít konečně od ní klid. (Úředník, který nechce vyhovět, který patří dokonce i mezi ty, kteří nemají rádi Romy, jim nakonec dopomůže k tomu, aby dostali to, na co mají podle zákona právo, protože chce mít od nich už klid.)

Není to v různých pravidlech pro bílé a pro Romy, ale v jejich neodbytnosti, která nám chybí. Možná nám nechybí neodbytnost, ale stydíme se přiznat, že něco potřebujeme. Stydíme se být neodbytní. Raději to vzdáme a často ještě dříve, než na ten úřad jdeme.
Nejde jen o Romy a úřady, ale třeba o dotace (dnes populární kotlíková dotace) Také lidé závidí těm, kteří je dostanou  a někdy tak, že je obviňují z podplácení apod. V konečném důsledku je ale dostanou ti, kteří budou ochotni vystát frontu, prokousat se papíry a vyplňováním žádostí a splněním všech podmínek. Ti, kteří jsou neodbytní vytrvalí. Ti, kteří znají svůj nárok a právo a snaží se je uplatnit pro svůj život.

Ježíš mluvil o nespravedlivém soudci, aby pak poukázal na toho spravedlivého soudce, na Otce, který o to více ti chce dopomoc k tvému právu. Potřebujeme vědět, že Bůh, i když momentálně mlčí, ví o tvé žádosti, o tvém právu na naplnění jeho zaslíbeních, o tvém právu na zdraví, o tvém právu na požehnání, o tvém právu na svobodu v jeho Synu, On to ví a chce toto právo v tvém životě uplatnit  skrze tvoji víru. Tvá víra vyroste, pokud se setkáš (poznáš) s tímto právem. Pokud budeš s úctou, ale bez strachu stát před tímto spravedlivým Soudce a domáhat se svého práva.
Stát jako syn, dcera před svým milovaným Otcem, o kterém víš, že udělá pro tebe vše, co ti prospívá a má pro tebe nachystané dary, které ti chce dát skrze tvoji víru.
Jeho zdroje nejsou jen pro někoho, jsou pro všechny jeho děti. Některé děti však nejsou dost neodbytné, některé ani neznají nárok a práva Božích dětí. Některé se ani za jeho děti nepovažují, nebo tomu nevěří, že jimi jsou nebo mohou být. Proto o nic nežádají a nebo žádají, ale nevěří, že to právě oni mohou dostat. Tak vyjdou naprázdno.
Znáš svá práva Božího dítěte? Bůh je nechal zapsat – do Bible.

Nezáviď Romům, ale snaž se být stejně neodbytný před Bohem jako oni na úřadech. On ti zajistí tvé právo. On je spravedlivý. Bůh je spravedlivý.