Když jsem včera psal zamyšlení, v jedné části jsem psal  o tom, že někdy nemáme dost touhy po změně (po uzdravení, po vysvobození svém nebo druhých) a raději se smíříme se situací, jaká momentálně je.
Pokud se nám to stane a my to ještě bereme tímto způsobem: „Já jsem s tím smířený. Naučil jsem se s tím žít. Člověk si zvykne na všechno.“ Nebo nějak podobně o tom mluvíme, jsme na velkém omylu, když si myslíme, že jsme s „tím smířeni“.
Smíření neexistuje jinde než v Bohu. Smíření je o pokoji. O pokoji, který může přinést do mého života jen Kníže pokoje – Kristus. Pokud se rozhodnu zůstat v nesvobodě (jakéhokoli druhu), nebo se rozhodnu, že nebudu bojovat za svobodu druhých, pak zůstávám (nebo jiné vědomě nechávám)  ne ve smíření, ale v otroctví. Smíření však zní lépe našim uším. Tak nějak pokorně, že? Ale je to velká past. Stávám se dobrovolně zotročeným bez touhy něco změnit. To nepřináší pokoj, ale další a další destrukci, ponížení a trápení.
Nejsme těmi, kteří věří v něco, co není a co nemůžeme uchopit. Naopak. Naše víra je víra v reálné věci, v reálný základ věcí, které nejsou vidět, ale existují. Existují, protože již jsou stvořeny a uskutečněny Bohem v duchovní oblasti. Tam, odkud vše pochází, skrze co vše vzniklo a pro co vše vzniklo. To vše pochází z Ježíše, skrze Ježíše vše vzniklo a pro Ježíše všechno je. (Jan:1)
Naše víra tedy věří v reálné věci. Aby se staly viditelnými nesmíme se takzvaně smiřovat s tím, že jsem zotročeni skrze, nemoci, prokletí chudoby a nejen chudoby, skrze démonické síly, které působí strach, skrze nevědomost a neznámost Boha, která nás ponechává v otroctví satana.
Naše víra je rukou, kterou tyto věci můžeme uchopit a přinést do viditelného světa.
Bůh se usmířil se světem:  „Plnost sama se rozhodla v něm přebývat,  aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. „(Kolossenským 1:19-20 [CzeCEP])
Jediné a plné smíření je v Ježíši – toto smíření je svoboda, naplnění všech zaslíbení, uzdravení, poznání pravdy, vítězství a především záchrana – spasení – odpuštění hříchů.
Proto se nesmiřuj s ďáblem, tam smíření nenajdeš, ale obrať se s důvěrou do náruče Ježíše, kde najdeš skutečné smíření a plnost všeho, co potřebuješ ke zbožnému, radostnému, vítěznému a pokojnému životu.