Včera jsem psal o ženě, která si sama vzala uzdravení z Ježíše a byla za to nazvaná dcerou a její víra jím byla vyzdvižena.
Je tu však také příběh slepého od narození (9.kapitola Jana). Neviděl Ježíše a ani nevěděl, že Ježíš jde kolem něj. Všiml si ho sám Ježíš. Na nic se ho neptal, jen plivl na zem, udělal ze slin a prachu bláto a tím slepému potřel oči a řekl, aby se šel umýt do rybníka Siloe.  Slepý to udělal a když se vrátil, viděl.
Nepíše se tam nic o emocích, o tom, že by slepý věděl, kdo je ten, kdo s ním mluví, neproběhlo tam žádné vyučování, neproběhlo tam žádné pocitové jiskření, jen něco, možná pro přihlížející pohoršujícího, Ježíš plivl a udělal bláto, kterým potřel oči slepého. Ježíš nemluví se slepým o víře, o pokoře, o hříšnosti. Prostě mu řekne běž a umyj se v rybníce. Když slepý poslechne jeho slova, začne vidět.
Tento příběh nám ukazuje jednoduchost věcí, pokud poslechneme to, co nám Ježíš říká, že máme udělat. Nepotřebuje při tom prožívat žádné třesení ani jiné tělesné projevy, nemusíme prožívat žádné záchvěvy a teplo (ale můžeme), jen se musíme rozhodnout a  začít plnit to, co nám Ježíš přikázal. Jeho slova mají samotnou moc k tomu, aby se stalo to, co řekl.
Jiný příběh popisuje něco podobného, ale s učedníky. Příběh o chromém muži, který žebral a byl uzdraven příkazem Petra: …“ ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3:6 [CzeCEP]). Chromý vstal a chodil. Také neznal Petra a neočekával uzdravení, ani o ně neprosil, tak jako neprosil slepý od narození. On čekával peníze. Je zajímavé, co je napsané o jeho víře: „A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima. (Skutky 3:16 [CzeCEP])
Pokud se rozhodneme poslechnou Boží slovo ( o Ježíši je napsané, že on je to Slovo. Jan 1:1)), vyřčené pro nás, pak ono samo v nás probouzí víru ve chvíli, kdy začneme podle něho jednat. Začíná při našem rozhodování, kdy říkáme ano Otče (Ježíši, Duchu svatý) a roste od každého kroku k dalšímu, kdy děláme nějaký skutek podle tohoto rozhodnutí. Chromý se musel rozhodnout poslechnout a začít vstávat – skutek víry, která rostla každým centimetrem, o který se zvedal. Slepý musel dojít k rybníku a umýt se – skutek víry, která rostla každým metrem, kterým se přibližoval k rybníku.
Rád bych připomenul ještě jeden příběh. A to příběh vojevůdce Náamana (2.Královská, 5.kapitola), který onemocněl malomocenstvím. Na radu své služky se vydal za prorokem do Izraele. Očekával, že prorok mu vyjde vstříc a bude vzývat jméno Hospodina, dělat různé úkony apod. Místo toho prorok poslal svého sluhu se vzkazem, aby se vojevůdce sedmkrát ponořil do řeky Jordánu.  Vojevůdce se urazil a chtěl odejít – nepochopil, že nejde o obřady, ale o poslušnost Božímu slovu (skrze proroka mluvil Bůh).  Opět ale poslech radu svého podřízeného a nakonec se sedmkrát ponořil v Jordán a byl uzdravený.  Jeho víra začala růst tím, že poslechl a začal se nořit a rostla každým ponořením, jinak by po pátém ponoření toho nechal, protože se stejně nic neděje. Ne jeho víra rostla natolik, že se ponořil sedmkrát.
I naše víra v uzdravení, v zázračné Boží jednání v situacích, v naplnění  jeho zaslíbení roste tím, že poslechneme a začneme se řídit jeho Slovem, začneme dělat první kroky, o kterých nám řekl, že máme dělat.
Platí to i tehdy, kdy my sloužíme druhým. I skrze nás může a chce Bůh mluvit slova uzdravení, slova, která boří hradby, slova, která mění nemožné situace v možné. Musíme je však začít poslouchat nejen ušima, ale i vůlí se rozhodnout je začít plnit. Na to však potřebuješ zkušenost a poznání Boha – Ducha svatého (setkávání se sním), aby jsi naprosto s jistotou věděl, že ta slova nejsou z tebe a z tvých představ.
Boží slovo má moc v sobě samém. Boží slovo je Ježíš.
Jméno Ježíš má moc.

Ve jménu Ježíš (Božím slovem) mohu uzdravovat, a měnit situace, být požehnáním jak pro sebe, tak směrem k druhým.