Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. (Matouš 11:12 [CzeCEP])

Na první pohled to vypadá jako něco, co je mimo zákon, mimo slušné chování, jako něco, co je odsouzeníhodné. Království trpí násilí. Násilníci po něm sahají. Zkusme se na toto podívat pohledem verše z Lukáše:

Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup. (Lukáš 16:16 [CzeCEP])

V Písmu máme obraz jedné takové násilnice – zlodějky:

„… a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“  Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.  A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.  Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.  Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.  Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!“  A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.  Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“  Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl‘?“  I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.  Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.  A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“
(Marek 5:23-34 [CzeCEP])

Tato žena měla těžkou situaci:
– byla vyloučena ze společnosti pro svou nemoc – byla špinavá a nemohla se nikoho dotýkat,
– byl před ní zástup lidí, kterým se musela prodrat,
– Ježíš neměl čas, byl zaneprázdněn něčím větším a důležitějším člověkem.

Přesto se rozhodla jednat:
– řekla si
– prodrala se k Ježíši zezadu
– dotkla se ho a vzala si jeho uzdravující moc (přestože vnímala,  že dělal něco, co se nemá nebo nehodí -„Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu“,
– byla okamžitě uzdravena.

Z dnešního čistě církevního pohledu bychom čekali, že ji Ježíš pokárá za její postup – vzala si bez dovolení něco, co ji nepatřilo, stala se tak zlodějkou, nestála ve frontě, až na ni přijde řada, nežádala a ani neprosila a „dokonce se ani v té chvíli nemodlila“.
Místo toho ji Ježíš vlastně pochválil. Řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila“, nazval ji dcerou a vyzdvihl její víru.
Tato žena nečekala na výdejku do skladu (27.dobrá zpráva), ona do něj vnikla, nečekala na skladníka, vzala si sama vírou uzdravení. Nezjišťovala a nestudovala zda to bude fungovat. (Nikde nečteme, že by někdo byl uzdraven tím, že se by Ježíše dotkl sám od sebe, vždy tomu bylo opačně, Ježíš se dotýkal jiných. On byl tím, kdo něco udělal. /podobná situace je v 2.Královské 13:21/)
Slyšela to, co o Ježíši říkají, řekla si a uvěřila tomu, co si řekla a prokázala to skutkem přes všechny nepříjemnosti, které to přinášelo.
Byla uzdravena a uznána dcerou.