Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm (v Ježíši Kristu) řečeno ‚Ano‘. A proto skrze něho zní i naše ‚Amen‘ k slávě Boží. (2. Korintským 1:20 [CzeCEP])
Mé první setkání s prací ve velkém podniku byla brigáda o letních prázdninách. Nastoupil jsem na několik týdnů ve státním podniku. Mimo jiné se tam vyráběly různé součástky ke strojům, kterých bylo potřeba pro výrobu drátu a pro válcování plechu. V hale bylo mnoho soustruhů, fréz, vrtaček a dalších strojů, které jsem ani nedokázal pojmenovat.
Důležitou věcí pak bylo fasování materiálu a nástrojů pro samotnou práci. Pracovník dostal výdejku na potřebný materiál, podepsanou vedoucím. S touto výdejkou zašel do skladu materiálu a na základě ní dostal všechno, co bylo potřeba k práci – to bylo konkrétně napsané na výdejce. Nemusel skladníka prosit o ty věci, nemusel ho podplácet, aby to dostal, ani o to škemrat. Podepsaná výdejka byla dostatečným důvodem k tomu, aby dostal vše, co potřeboval – podle technologického postupu.
Věci, situace, jeho zásahy, které Bůh zaslibuje, jsou jako ten materiál, který potřebujeme vyzvednout ze skladu. Materiál je tam nachystaný pro ty, kteří ho potřebují pro svoji práci. Je tam. Tak podobně má i Bůh již nachystané pro nás vše, co zaslíbil (zdraví, požehnání jak fyzické tak duchovní, osvobození z moci hříchu, od démonické moci,…) Obsah každého zaslíbení je již uložen ve skladu. Musíme si ho pouze jít vyzvednout. Máme i výdejky podepsané samotným Bohem. Těmi jsou jeho zaslíbení, která jsou napsaná v Písmu. On, jako autor Písma, je pod nimi i podepsaný. Stačí si zajít do skladu (Boží království), předložit výdejku (zaslíbení z Písma) a vyzvednout si materiál – přijmout zaslíbení do svého života. To vše se dělá ústy a srdcem.
Jednoduché, viďte?!
„Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“
(Izaiáš 53:4-5 [CzeCEP])
Mluví zde Izaiáš o budoucnosti nebo o minulosti? Naše nemoci, jenž nesl, naše bolesti na sebe vzal…. byl proklán…. trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni…
Již se to stalo, i když Ježíši ještě několik set let trvalo než se narodil v těle na zemi. Přesto o tom prorok mluví v minulém čase. Stalo se to, abychom my byli teď, v tuto chvíli uzdraveni… plní pokoje….bez bolestí…. . Tak je to s každým zaslíbením. Již je hotovo. Je dokonáno. Jen si vše vyzvednout. Nemusíme škemrat, nemusíme Boha uplácet. Stačí si to v modlitbě vzít. Modlitby nejsou jenom prosby, ale také vyhlášení a děkování za to, co jsme již dostali (i když to ještě nevidíme).
„Tatínku, děkuji Ti, za Ježíše, ve kterém si mi dal naplnění všech tvých zaslíbení a na základě toho si teď pro sebe nárokuji a vztahuji do svého života …. toto a toto… Děkuji.“ I to je modlitba.
Není to ta smělá důvěra, se kterou máme předstupovat před jeho trůn?
Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci. (Židům 4:16 [CzeB21])