Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.  A to je ta naprostá důvěra (smělost), kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás.  A víme–li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme ⌈to, co⌉ jsme od něho žádali.
(1. Janova 5:13-15 [CzeCSP])

V těchto verších je jedna podmínka pro to, abychom dostali to, oč žádáme. Tou je žádat podle (v souladu) s jeho vůlí. Mnohokrát nemáme nic, právě proto, že nevíme co je jeho vůlí. Základem pro vyslyšené žádosti – modlitby je dotazovat se na jeho vůli. Tu  bychom měli znát z Písma, kde zjišťujeme jaký je Bůh a jaká je jeho vůle v lidských životech. Dozvíme se tam Boží postoje pro každou naši životní situaci a tím i způsob jak ji řešit. Důležité pro nás je, zda čteme Písmo a pokud ano, zda jsme skutečně přijali do svého života (myšlení a srdce) Boží způsob smyšlení o věcech našeho praktického života. Bůh ví, že lidsky je to pro nás těžké, proto nám dal Ducha svatého: A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. (1. Korintským 2:12 [CzeCSP])

Je to Duch svatý, který nám pomáhá pochopit a přijmout Boží pravdy z Písma. Je to on kdo nám otvírá Písmo :  Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.  A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž ⌈se budeme zodpovídat⌉, je vše nahé a odkryté. (Židům 4:12-13 [CzeCSP])

Písmo společně s Duchem svatým odděluje pravdu od lži. Dokáže ukázat na naše touhy, které jsou v rozporu s jeho vůlí. Pak je na nás jak se zachováme. Zda se podřídíme jeho vůli  a volání Ducha svatého, abychom přijali Boží slovo (tak nám  pomůže ho zakořenit v našich srdcích), nebo si dál budeme libovat v našich touhách a postoji  „já rozhoduji o svém životě“. Budeme ignorovat Slovo i Ducha svatého. Pak se nemůže divit, že naše modlitby a prosby nejsou vyslyšeny.

Vidím velmi často, že se křesťané v modlitbách  nedotazují na Boží vůli, ale rovnou žádají, aby jim Bůh požehnal to, pro co se rozhodli. Oni přece jako křesťané ví, co je dobré. To je velký omyl, který odvádí lid z Boží cesty.  Potřebujeme vždy znát, co Bůh chce dělat skrze nás, naši organizaci, naši církev. Jaký má Bůh postoj k tomu, co musíme řešit, k situacím, které nás potkávají.

Pokud vím, jaká je Boží vůle v mé situaci, vím také jak se za ni modlit. Pak je logické, že uvidím vyslyšenou konkrétní modlitbu v konkrétní situaci a mohu si být jistý, že Bůh moji prosbu slyšel a byla vyslyšena dříve, než jsem jji dokončil.
Pokud jsem vydal svůj život Pánu (Ježíši), pak mi nepatří, ale patří jemu a jeho vůli. Když to pochopím a ztotožním se s tím, pak nebude mít problém s dotazováním se a konáním jeho vůle. Tedy i modliteb a proseb podle jeho vůle. Pak s jistotou dostanu to, oč požádám.

Jeho vůlí je to, aby jsme s ním byli jedno, jako je on jedno s Otcem (dokonce se za to modlil Jan 17). Pokud je to jeho vůlí, pak v souladu s ní můžeme žádat o to, abychom skutečně mohli toužit po sjednocení (podřízení) naší vůle s jeho. Aby vložil do našeho srdce tuto touhu.  Aby nám pomohl opustit naše myšlení a přijmout jeho.
Podle zaslíbení věř, že když se tak modlíš, že se to již stalo.