Lidé po celý život provází strach. Svazuje je a dělá z nich otroky. Dostává je pod prokletí zákona. Kde panuje strach, není svoboda.
Od malička jsme vychováváni ve strachu z něčeho: z výprasku, protože jsme něco rozbili, ze zkoušení ve škole, ze špatného vysvědčení, že se nebudeme líbit spolužákům a spolužačkám, z toho, že nebudeme dobrými rodiči, že neuživíme rodinu, že přijdeme o práci, že zestárneme, z nemocí, ze smrti, z církve, z Boha, … Strach skutečně panuje v lidských životech.
Již včera jsem psal o tom, že strach stojí za tvrdostí našeho srdce. Za tím, že nejsme schopni porozumět Bohu a jeho Slovu, že nechápeme Boží srdce, jeho milosrdenství i spravedlnost, nedokážeme vnímat jeho moc a moc Jména Ježíš.
Strach rovná se nesvoboda.
První strach ovládl člověka ještě v ráji:   „Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama.  Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“
(Genesis 3:9-10 [CzeB21])
Je to hřích skrze který přišel do našeho života strach. Bůh přitom nechce, abychom byli s ním, poslouchali ho jen ze strachu, On touží po naší lásce. Vztahu lásky mezi ním a jeho stvořením.  Pokud však žijeme pod mocí hříchu nemůžeme tento vztah navázat. Panuje nad námi strach, který nás svazuje a zatvrzuje naše srdce. Bůh od  nás neodešel, protože jsme se stali hříšnými, ale my jsme se vzdalovali a vzdalovali od něho, pro tvrdost srdcí.
Bůh to ví, a proto udělal vše proto, abychom mohli panovat nad hříchem a ne on nad námi. (Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Genesis 4:7 [CzeCEP]))  Udělal vše, abychom panovali nejen nad hříchem, ale i strachem.
Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! (Římanům 8:15 [CzeCEP])
Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. (2. Korintským 3:17 [CzeCEP])

Adam s Evou pro strach přestali rozumět Otci. Měli šanci vyznat svou neposlušnost a hřích. Místo toho se skryli a pak to sváděli na druhé. To je přesně to, co dělá strach, který dostal prostor v našich životech skrze hřích.

Nebuďme jako Adam a Eva. Pokud nás Duch usvědčí z hříchu, nebo naše svědomí., utíkejme k Otci a vyznejme to. Požádejme ho o odpuštění. On odpustí.
Pokud přichází strach i bez hříchu, vyžeň ho za svého života ve Jménu Ježíš. Je to mocnost, která tě chce ovládat. Protože je to mocnost, jejíž jméno je Strach, musí se podřídit pod autoritu Ježíše, autoritu jména Ježíš:  Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,  vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.
(Efezským 1:20-21 [CzeCEP])
„…neboť v něm  (Ježíši) bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kolossenským 1:16 [CzeCEP])

Tak jako hřích. tak i strach nemá moc nad tebou panovat, pokud jsi uvěřil v Ježíše a vyznal jsi ho jako Pána svého života. Pak tam panuje on a ne strach. Možná se strach bude snažit k tobě dostat, do tvého myšlení, ale již nemá nárok nad tebou kralovat. Byl Kristem poražen na kříži. Postav se mu ve jménu Ježíš. On ti již nevládne. Jsi Kristem vysvobozený z jeho moci.