Ve dvou kapitolách (6. a 8.)Marka se popisuje nakrmení tisíců hladových posluchačů Ježíše. Poprvé jich bylo bez žen a dětí pět tisíc. Učedníci Ježíše byli u toho. Viděli tento zázrak a sami při něm pomáhali obsluhovat  vyhladovělé lidi. Když byli všichni nasyceni, posbírali ještě dvanáct košů zbylého chleba. Ježíš rozmnožil pět chlebů pro mnoho tisíc lidí a všichni se najedli do syta.
O dvě kapitoly dál se učedníci dostali do podobné situace. Bylo tam o tisíc mužů méně. Jejich reakce na Ježíšovu výzvu k nakrmení těchto lidí je po jejich zkušenostech s Ježíšem nepochopitelná. „Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?“ (Marek 8:4 [CzeCSP]) Zapomněli na předchozí zázrak s větším počtem lidí a s menším počtem chlebů (tentokrát jich měli sedm). Ježíš znovu opakuje před nimi zázrak zaopatření jídlem.
I po tom, co zažili, viděli a u čeho pomáhali, se o kousek dál strachují, protože si na další cestu zapomněli vzít dostatek jídla.
Ježíš je napomíná:  Zpozoroval to a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé?  Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si,  když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“  „Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“  A říkal jim: „Ještě nerozumíte a nechápete?“
(Marek 8:17-21 [CzeCSP])

Povšimněme si těchto slov: „ještě nerozumíte a nechápete? Máte své srdce zatvrdlé“ Pokud to porovnáme s podobenstvím o rozsévači, uvidíme, že i tam mluví o semeni, které padlo podél cesty na tvrdou půdu, a které ptáci sezobali. Pak to Ježíš  vysvětluje tak, že jde o zaseté slovo, kterému posluchači neporozuměli, a které nepochopili. I zde se jedná o tvrdé srdce (padlo na tvrdou půdu). Tvrdé srdce není schopné pochopit a porozumět Božímu slovu. Tvrdé srdce nemůže mít zjevení z Božího slova.  Naopak, Slovo je mu vzato.

Je to především strach, který zatvrzuje naše srdce, abychom neporozuměli a nepochopili a nebyli zachráněni. Strach není od Boha, ale od ďábla. Strach ( z nových věcí, z toho, že o něco přijdu, z toho, že budu muset poslouchat, z toho, že mne někdo zmanipuluje, z neznáma, z toho, že se ukáže můj hřích, má nedokonalost …), strach vyvolává v člověku paniku a vede k tomu, že se člověk stáhne do sebe. Jeho srdce se sevře a ztvrdne jako obrana proti tomu, z čeho má strach. Takové srdce nemůže přijmout zjevení z Božího slova. Takové srdce nepřijme Slovo. To démoni odnesou. Člověk je pak jako ten, který poslouchá, ale neslyší, dívá se, ale nevidí.

Jak jsme na tom my. Chápeme v koho jsme uvěřil? Nejsme jako učedníci? Kolik zázraků jsme viděli? Kolikrát nás Pán zachránil? Když čteme Evangelia, rozumíme a chápeme v koho jsme uvěřili?
Nebo jsme stejní, když přijdou neřešitelné situace, stále jsme sevřeni strachem? Když se v takových situacích modlíme, nepochybujeme o tom, že dostaneme to, oč prosíme?
Pokud máš strach, stále nechápeš, kdo Ježíš je. Pokud máš strach, nechápeš, kdo je  Duch svatý, který je v tobě.. Strach brání slyšet a přijmout Boží slovo a tím i nechat vyrůst Boží víru v tobě. (víra je ze slyšení Božího slova).
Je recept na to, jak z toho ven?
Ano: V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach ⌈působí muka⌉, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1. Janova 4:18 [CzeCSP])

– Dovol Bohu, aby tě přemohl svou láskou. (Neboj se mu říct, že mu to dovoluješ.)
– Požádej ho o lásku k Ježíši, k Duchu svatému, k němu samotnému.
On ti ji dá.
On je plný lásky.
On je láska.