Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti.  ⌈Vším způsobem⌉ budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu.
(2. Korintským 9:10-11 [CzeCSP])

Být dědicem požehnání má dva významy.
První je vtom, že jsme příjemci Božího požehnání. „Vším způsobem budeme obohacováni…“ Ve všech směrech našeho života. Být požehnán není pouze být dobře materiálně zajištěn, ale také mít plnost Ducha svatého a jeho ovoce (Galatským 5:22-23). Být  uprostřed Božího požehnání znamená mít dostatek času. Času na to být s Bohem. Být s Ježíšem a Duchem svatým. Mít čas na čtení Písma.
Pokud mám práci, která mi bere čas být s Bohem, pak ji nemohu považovat za požehnání od Pána. (Nebo jsem si z ní udělal prioritu, ať již pro seberealizaci, nebo pro finanční efekt. Pak jsem vyšel z Božího požehnání a již v něm nepřebývám.)
Být uprostřed Božího požehnání také znamená být obklopen Boží láskou, Boží mocí, chodit v jeho spravedlnosti a moudrosti. Boží požehnání nepřináší trápení.
Božím požehnáním můžou být (v našich lidských očích) i zlé situace, které nás potkají, ale které nás posouvají blíže k Bohu. Do samého středu jeho požehnání.
Druhým významem je být požehnáním pro druhé. „… obohacováni k veškeré štědrosti.“ S dědictví přichází i odpovědnost. Odpovědnost přenášet jeho požehnání dál. Být samotným požehnáním. Opět nejde jen o to finančně přispívat na dobré věci. Samotná naše přítomnost by měla přinášet požehnání tím, že s námi je Bůh. Tam, kde momentálně jsme, je také Duch svatý, který v nás přebývá se vším svou mocí a jeho ovocem v nás.
Někoho požehnat znamená věnovat mu svůj čas, svůj zájem.
Někoho požehnat znamená bojovat za něj na modlitbě, stát pro něj před Pánem.
Někoho požehnat znamená přinášet pro něj oběti.

Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte; vždyť k tomu jste byli povoláni, abyste jako dědictví obdrželi požehnání. (1. Petrova 3:9 [CzeCSP])