AUTORITA III
Příkladem ve štědrosti.

Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘. Ten, který ‚dává semeno k setbě i chléb k jídlu‘, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží ‚plody vaší spravedlnosti‘.  Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.  Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratří nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu.
(2. Korintským 9:7-12 [CzeCEP])

Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která byla dána sborům v Makedonii:  Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti.
(2. Korintským 8:1-2 [CzeCSP])

Vedoucí je ať přímo nebo nepřímo (odpovídá za jiné) odpovědný za správu nad financemi. Do této správy také patří získávání zdrojů pro službu sboru nebo sborů. Tím nejlegitimnějším zdrojem příjmů jsou desátky a sbírky. Mnohdy tato částka nestačí a pak se církev snaží získat další finanční zdroje na svoji činnost.

Nechci se zabývat nyní poctivostí při spravování peněz, kontrolou a pod., ale chci se zaměřit spíše na jejich získávání.

1.Peníze jsou dobrým pomocníkem a jsou potřebné pro mnoho dobrých věcí. Bez peněz není možné mnohé věci pořídit, není možné dát služebníkům plat (i služebník musí z něčeho žít a živit rodinu) apod. Mohou se však stát také provazem, který sváže službu natolik, že  vlastně služba ustane. Může se stát, že se peníze stanou nástrahou pro odvedení církve z cesty, po které se měla ubírat.

Jak mohu rozpoznat, zda finanční zdroj je od Boha nebo ne. Především podle toho, zda mne nějak svazuje v tom, abych naplnil Boží vize pro sbor nebo sbory. Pokud jsou tyto zdroje podmiňovány tím, že budeme muset začít dělat jinou práci, než je vize sborů, pokud zaberou čas sborových vedoucích natolik, že musí opustit část služby, nebo je to natolik vyčerpává, že nemají sílu se pak plně věnovat vedení a růstu sboru. Sbory se pak stanou slabými a jsou neustále chudé, jednak proto, že si zvykli na jiný příjem, než je jejich štědrost, ale především proto, že používají jiné než Boží zdroje. V konečné fázi se všichni trápí, i když na začátku to vypadalo jako skvělý nápad.

Pamatujme: Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší. (Přísloví 10:22 [CzeCEP])

2. Je důležité, kdo v církvi tyto zdroje zajišťuje. Často se při výběru služebníka zaměříme na jeho ekonomické schopnosti, znalosti grantů a dotací apod. je dobré, když služebník tyto vědomosti nebo odbornost má, ale je jedna ještě důležitější věc a tou je, zda je tento služebník sám štědrý. Zda jde všem příkladem. Zda dává desátky a přispívá štědře do sbírek církve. Pokud ne, pak jak rozsévá, tak bude i sklízet. Problém je v tom, že to zasáhne i církev samotnou. Pro takového služebníka se uzavřou Boží průduchy. Takový člověk je nucen hledat zdroje světským způsobem a přináší finance do sborů, které službu svazují nebo ji odvádějí jiným směrem. Aby bylo na platy pastorů, budeme dělat takové a takové aktivity. Církev pak není církví, ale organizací s nejrůznějším druhem aktivit. Sbor pak chřadne, lidé odchází. Církev ještě více chudne (jak finančně, tak duchovně). Všichni se tím trápí.

Je to tím, že vedoucí, který nedává desátky a do sbírek, nebo služebník zodpovídající za získávání finančních zdrojů, i když jsou ve spravování velmi poctiví, před Bohem jsou těmi, kteří ho okrádají. (Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: »Jak tě okrádáme?« Na desátcích a na obětech pozdvihování. (Malachiáš 3:8 [CzeCEP])) Výsledkem je chudoba sborů jak finanční, tak duchovní a trápení, i když na venek to může vypadat, že je vše v naprostém pořádku, protože jsme tak moc aktivní – máme tolik skvělých aktivit. Okrádání Boha nese sebou také následky. (Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! (Malachiáš 3:9 [CzeCEP]))

Nemohu získat Boží zdroje, pokud sám nejsem štědrý a  nedávám do církve. Nemohu chtít po jiných, aby financovali církev, když sám jsem skoupý – lakomý.

Je na autoritě sboru, koho určí za správce nad financemi a především koho pověří získáváním zdrojů. Je důležité, aby on sám byl štědrým dárcem a šel příkladem, jinak prvním nepožehnáním z jeho lakoty bude to, že vybere do spravování ty, kteří jsou také skoupí.

3. Znovu opakuji, že tím hlavním zdrojem příjmu by měly být desátky a sbírky. Existují nesvazující zdroje z různých nadací, které podporují evangelizace, růst sboru nebo zakládání sborů, ale není jich mnoho, ale jsou. Dalším zdrojem příjmů je štědrost sboru, která vyprodukuje vděčnost Bohu a následně štědrost těch, kteří byli nějak zasažení dobrotivostí sboru, třeba ji jen viděli.

Je to naše osobní zkušenost. Tam, kde sbor začal být štědrý, začali růst desátky a sbírky, začali přicházet noví lidé do sboru, kteří se velmi brzo zapojili do života sboru, včetně dávání. Takto se i z chudého sboru může stát bohatý ve štědrosti, v dávání a službě i počtu.

Je možné mít bohatý sbor po všech stránkách, ale začíná to u autority, které ho nebo je (sbory) vede. Je to její štědrost nebo skoupost, která to ovlivní.

Na závěr musím dodat, že štědrost neznamená rozhazovačnost a opatrnost není skoupostí.