Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“  (Lukáš 16:13 [CzeCsSP])

Několikrát jsem v posledních dnech slyšel, že se zvažuje povolit přijímat dary od výrobců alkoholu a pod. Zarazilo mne, že to vůbec mohlo někoho u nás napadnout. Ale opět je to o duchovní sleposti nebo možná o lásce k mamonu. Nepatříme mezi chudé křesťanské organizace, spíše naopak a přesto nemáme dost, když začínáme zvažovat tuto možnost. Jedou jsem se snažil definovat chudobu a její prokletí: Chudoba začíná tam, kde končí naše spokojenost s tím co máme.“ Apoštol Pavel to popsal takto: Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má. (1. Timoteovi 6:6 [CzeB21])

Vraťme se k přijímání darů od firem, které vyrábějí alkohol. Pokud začneme přijímat dary od lihovarů, pivovarů, firem, které vyrábějí cigarety, dodáváme těmto firmám alibi. Dáváme jim možnost „očistit se“ od toho co dělají: dělají zisk ze závislosti na alkoholu,
ze závislosti na cigaretách. Ničí životy, zdraví, ničí rodiny a  přinášejí předčasnou smrt mnoha lidem. Cílem toho všeho jsou  zisky a zisky. Pokud přijmeme od těchto firem peníze, pak jim umožňujeme si zdůvodnit svou existenci. Omilostnit se. Chápal bych to ve chvíli, kdy by se takový výrobce rozhodl ukončit výronu a darem by chtěl napravit chybu, kterou výrobou alkoholu nebo cigaret udělal. Pak by to mělo smysl, ale v případě, že dál bude vyrábět, pak se stáváme přijetím daru (úplatků) od takové firmy spolupachateli nebo minimálně těmi, kteří schvalují to, co firma dělá – zabíjí. Místo, abychom stáli proti, staneme se účastníky na této výrobě alkoholiků, rakovin plic, rozbitých manželství… .
Postavíme se tím proti Bohu na stranu mamonu.
Jak řekl Ježíš, nemůžeme sloužit dvěma pánům.
Jsem si naprosto jistý tím, že ve chvíli schválení takového ústupku ve prospěch výrobců alkoholu, cigaret, automatů si zavřeme průduchy Božího požehnání.
Nejde sloužit mamonu a zároveň Bohu. Takovým rozhodnutím vlastně říkáme Bohu, že se na něho nejde spolehnout a musíme hledat na druhé straně.
Protože nejsme spokojeni s tím, co máme a s tím, co Bůh dává, stáváme se chudými a ženeme se pod prokletí chudoby. Tak se z bohatých stávají chudí. Platí to i jednotlivce, ale i pro křesťanské organizace.